Authors:
= Váž. civ., 16 (1934), sv. 1
PDF

Čís. 13174.


Zrušil-li rekursní soud rozvrhové usnesení prvého soudu, nevyhradiv pravomoc, a přikázal mu, by po výslechu účastníků vydal nové rozvrhové usnesení. Jest dovolací rekurs proti zrušovacímu usnesení rekursního soudu nepřípustný.
Usnesení, jímž se dodatečně rozděluje, co bylo knihovnímu věřiteli omylem přikázáno a jím vráceno, není usnesením nesporného řízení.
(Rozh. ze dne 12. ledna 1934, R II 534/33.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost, přikázal soud prvé stolice knihovní věřitelce, spořitelně v K., na úrocích více, než jí příslušelo. Spořitelna v K., ponechavši přeplatek u sebe, navrhla, by byl stanoven dodatečný rozvrhový rok. Při tomto roku vznesl zástupce Živnostenské záložny v K. odpor proti tomu, aby byly rozvrhované peníze přikázány Dr. K-ovi, Soud prvé stolice odkázal Živnostenskou záložnu v K. s jejím odporem na pořad práva. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by dále jednal a nové rozvrhové usnesení vydal. Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs Dr. K-a.
Důvody:
Rekursní soud vyhověl rekursu knihovní věřitelky Živnostenské záložny, zrušil napadené usnesení, nevyhradiv mu pravomoc, a přikázal prvému soudu, by dále jednal a nové rozvrhové usnesení vydal. Vyřízení rekursu Dr. K-a proti témuž usnesení poukázal rekursní soud na ono rozhodnutí. V důvodech uvedl, že na prvém soudě jest, aby při novém rozvrhovém roku o pořadí obou rekurentů rozhodl, aby přesně zjistil, kolik činila pohledávka Dr. K-a a kolik má obdržeti, a by věřitele, který vznese odpor proti přikázání sporné částky jednotlivému věřiteli odkázal na pořad práva. Dovolací rekurs jest nepřípustným podle § 527 druhý odstavec c. ř. s., jenž vzhledem k § 78 ex. ř. platí i pro exekuční řízení (rozhodnutí čís. 720 sb. n. s. a čís. 197 repertorium nálezů bývalého vídeňského nejvyššího soudu), an rekursní soud nařídil výslech účastníků, což nahrazuje výslech stran (srovnej rozhodnutí čís. 11718 sb. n. s.), a neustanovil, že má výkon příkazu první stolici býti předsevzat teprve, až nabude právní moci. Totéž platí přes doslov § 239 poslední odstavec ex. ř. pro usnesení, jímž rekursní soud zrušil rozvrhové usnesení, neboť toto ustanovení má na mysli jen rozhodnutí rekursního soudu, jímž bylo rozhodnuto o rozdělení nejvyššího podání, ať již potvrdilo nebo změnilo rozvrhové usnesení prvého soudu, ano jen takové usnesení má tak značnou důležitost, by bylo přezkoumáno i k mimořádnému dovolacímu rekursu, kdežto zrušení rozvrhového usnesení za účelem pokračování v rozvrhovém řízení a vydání nového rozvrhu nemůže účastníkům přivoditi újmu, poněvadž jejich oprávnění k podání opravných prostředků proti nově vydanému rozvrhovému usnesení zůstává nedotčeno. Jest proto nerozhodným, zda usnesení, jímž se dodatečně rozděluje knihovním věřitelem vrácená část přikázaného peníze, jest usnesením rozvrhovým, či usnesením jinakým. O usnesení nesporného řízení nejde, nehledíc ani k tomu, že bylo vydáno v exekučním řízení, ana spořitelna města K. neuložila část vlastním jejím, omylem jí přikázanou podle § 1425 obč. zák. k soudu, nýbrž ponechala jí za účelem nového rozdělení nadále u sebe podle původního příkazu exekučního soudu, a nelze použíti § 46 odstavec (1) zákona čís. 100/1931 sb. z. a n.
Citace:
č. 13174. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 51-52.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).