Čís. 13358.

Bylo-li manželu již právoplatně povoleno prozatímní opatření odděleného bydliště, při čemž bylo manželce zároveň soudem nařízeno, by do čtrnácti dní pod exekucí vyklidila společný byt, nemůže se manželka, dokud trvá tento stav, domáhati se své strany znovu odděleného bydliště.
Nárok manželky na zatímní výživné není vyloučen tím, že soud povolil manželu k jeho žádosti oddělené bydliště, nebylo-li osvědčeno, že jen manželka sama svým nepřístojným chováním Znemožnila manželské spolužití, zejména, je-li osvědčeno, že se ohrožovali na těle a na cti oba manželé navzájem.
(Rozh. ze dne 9. března 1934, R II 67/34.) Usnesením ze dne 12. srpna 1933 povolil soud prvé stolice manželu prozatímní opatření odděleného bydliště. Usnesením ze dne 4. října 1933 povolil soud prvé stolice manželce prozatímní opatření odděleného bydliště a placení výživného. Rekursní soud zamítl návrh manželky na povolení prozatímního opatření. Důvody: První soud povolil žalobkyni k její žádosti prozatímní opatření, přehlédnuv asi, že usnesením ze dne 12. srpna 1933 povolil žalovanému proti žalobkyni prozatímní opatření odděleným bydlištěm ze zavinění žalobkyně. Vzhledem k tomu nemělo býti povoleno v tomto sporu žalobkyni oddělené bydliště, poněvadž prvním usnesením bylo již vysloveno, že manželé nemusí žiti v manželském společenství pro zavinění žalobkyně. Rovněž nemělo býti žalobkyni povoleno prozatímní opatření příkazem žalovanému, by jí platil zatímní výživné, poněvadž v důvodech prvého usnesení bylo vysloveno, že žalobkyně zavinila, že žalovanému bylo povoleno oddělené bydliště.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu, pokud šlo o povolení prozatímního opatření placením výživného, potvrdil však napadené usnesení pokud jím byl zamítnut návrh manželky, (žalobkyně) na povolení prozatímního opatření odděleného bydliště.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávnění, pokud napadá zamítavé rozhodnutí rekursního soudu o návrhu žalobkyně na prozatimní opatření povolením odděleného bydliště. Rekursní soud právem klade důraz na to, že usnesením ze dne 12. srpna 1933 ve sporu o rozluku manželství stran, bylo nynějšímu žalovanému proti nynější žalobkyni již pravoplatně povoleno prozatímní opatření povolením odděleného bydliště, při čemž bylo nynější žalobkyni zároveň soudem nařízeno, by do 14 dní pod exekucí vyklidila společný byt. Tímto opatřením, závazným pro obě strany, byli manželé zatímně sproštěni povinnosti, by podle § 93 obč. zák. sdíleli společnou domácnost. Dokud trvá tento stav, nemá žalobkyně příčiny, by se i sama se své strany znovu domáhala odděleného bydliště, poněvadž by tím mohla dosáhnouti jen toho, co již platí podle dřívějšího prozatímního opatření, totiž, že nemusí se svým manželem žiti v manželském společenství. Právem proto rekursní soud v této části návrh zamítl, a v tomto směru bylo dovolacímu rekursu odepříti úspěch.
Jinak se má věc, pokud se žalobkyně na žalovaném domáhá toho, by jí platil zatímní výživné podle § 382 čís. 8 ex. ř. a § 91 obč. zák. Tento nárok není, jak rekursní soud mylně má za to, vyloučen tím, že soud povolil manželu k jeho žádosti oddělené bydliště, ano nebylo osvědčeno, že jen manželka sama svým nepřístojným chováním znemožnila manželské spolužití (srov. rozh. čís. 10143 sb. n. s.). V souzeném případě bylo naopak osvědčeno, že se ohrožovali na těle a cti oba manželé navzájem. Proto nelze uznati, že v tomto případě žalobkyně pozbyla nároku na prozatímní výživné, který jí jinak podle § 91 obč. zák. přísluší, když povinnost k manželskému spolužití byla soudním usnesením zatím odstraněna, — tím, že jen sama se své strany porušila povinnosti, k nimž ji zavazovala manželská smlouva. Poněvadž i nejvyšší soud považuje výši zatímního výživného, vyměřeného prvním soudem 220 Kč měsíčně, vzhledem k majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaného za přiměřenou, bylo v tomto směru důvodnému dovolacímu rekursu vyhověti a napadené usnesení změniti tak, že se obnovuje usnesení prvého soudu, pokud jím bylo žalobkyni přiznáno zatímní výživné v této výši.

Citace:

č. 13358. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 318-320.