Čís. 13328.

Manželské žaloby cizinců, z nichž jeden se usadil trvale v tuzemsku, jest posuzovati podle zákonů země, kde manželství bylo uzavřeno, aniž by se vyžadovalo, by manželé byli příslušníky právě této země; stačí, že byli a jsou cizinci.
(Rozh. ze dne 1. března 1934, Rv I 2012/32.)
Žalobce, ruský běženec, uzavřel roku 1914 se žalovanou v Rusku manželství podle pravoslavného ritu. Žalobce bydlí nyní v tuzemsku, žalovaná v Rusku. Žalobě o rozluku manželství z viny žalované procesní soud prvé stolice vyhověl. Důvody: Žalobce uzavřel dne 29. června 1914 dle starého kalendáře se žalovanou dle pravoslavného ritu platný manželský sňatek v Kyjevě. Ježto jde o manželství v Rusku uzavřené, jest posuzovati manželský spor, o nějž jde, ve smyslu dvorského dekretu ze dne 15. července 1796 publikovaného jako příl. II. dvorského dekretu ze dne 13. října 1801 čís. 542 sb. z. s. podle nyní v Rusku platné sbírky zákonů o manželství v rodině a opatrovnictví, schválené usnesením všeruského ústředního výkonného výboru ze dne 16. listopadu 1926, uveřejněné ve sbírce zákonů 1926 čís. 82. Poněvadž pak hlava IV. uvedené sbírky zákonů pro SSSR. připouští v článku 18, by za života manželů bylo manželství zrušeno již na pouhé jednostranné přání kteréhokoliv manžela a žalobce výslovně prohlásil, že si zrušení manželského svazků se žalovanou přeje, není závady, by jeho manželství se žalovanou nebylo rozloučeno. Při tom nelze hleděti k námitkám opatrovníka žalované, neboť jeho tvrzení, že sovětské právo neuznává sňatky uzavřené dle ritu pravoslavného, vyvráceno bylo osvědčením ministerstva spravedlnosti ze dne 1. března 1932 čís. 9257/32, kterým bylo zjištěno, že podle článku 52 kodexu o osobním stavu občanském, právu manželském, rodinném a poručenském, sňatky uzavřené do. 20. prosince 1917 v církevní formě se zachováním dříve platných zákonů pokládají se v SSSR. i nadále za řádně uzavřené, a nepozbývají právních účinků. Výtka, že žalobce, jako běženec nemá státního občanství ruského, je, i kdyby byla pravdivá, bez významu, ježto dle osvědčení ministerstva spravedlnosti citovaný kodex zákonů nečiní rozdílu mezí státními příslušníky sovětskými a cizinci. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil v podstatě z důvodů rozsudku prvého soudu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení jen, protože se přiklonil k názoru soudu první stolice a posoudil právní stav této věci podle práva sovětského, ačkoli jest žalobce běžencem, jest považován za osobu bez státního občanství a není členem Sovětského svazu. Jest se tedy obírati jen touto výtkou, ale není oprávněna, neboť nesešlo na tom, zda žalobce nebo žalovaná nebo oba jsou státními příslušníky SSSR., nýbrž na tom, že nejsou a v době uzavření sňatku v Rusku nebyli zdejšími příslušníky, a že podle dosud platného dvorního dekretu ze dne 15. července 1796 publikovaného jako příloha II. dvorního dekretu ze dne 23. října 1801 čís. 542 sb. z. s., jehož nižší soudy použily (srov. k tomu také rozh. čís. 9255 a před tím již čís. 1807, 5060, 8745 sb. n. s.), jest posuzovati manželské žaloby cizinců, z nichž jeden se usadil trvale v tuzemsku, podle zákonů té země, kde manželství bylo uzavřeno, aniž by se vyžadovalo, aby manželé byli příslušníky právě této země. Stačí, že byli a jsou cizinci.

Citace:

č. 13328. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 280-281.