Čís. 13335.

Vyživovací zákon ze dne 16. prosince 1930, čís. 4 sb. z. a n. na rok 1931.
K nároku podle § 2 zák. se nevyhledává, by mezi osobou k výživě povinnou a osobou jí blízkou, jíž koná práce, byl výslovně smluven a skutečně trval námezdní poměr.
(Rozh. ze dne 1. března 1934, Rv II 110/34.)
Nezletilému žalobci byla povolena exekuce zabavením a přikázáním k vybrání mzdy, předpokládané podle § 2 vyživ. zák., kterou má nemanželský otec žalobcův u žalované, své manželky. Ježto žalovaná nic nezaplatila, domáhala se žalobkyně na ní zaplacení dospělé mzdy. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby, zjistiv, že manžel žalované je duší podniku žalované, že obstarává nákup, shání po obcích zákazníky, zkrátka vykonává všecky práce, zejména práce vyžadující odborné znalosti, jež obchod žalované přináší, a že obchod ten odborně zapracovanou sílu dřevařskou hutně vyžaduje a že mzda, kterou taková síla by si zasloužila, činí měsíčně 800 až 1000 Kč, a to celoročně.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud neposoudil věc právně mylně, uznav žalobní nárok za odůvodněný podle ustanovení § 2 zákona ze dne 16. prosince 1930 čís. 4 sb. z. a n. z roku 1931, jehož všecky náležitosti byly zjištěny. K nároku podle tohoto zákonného ustanovení se nevyhledává, by mezi osobou k výživě povinnou a osobou jí blízkou, jíž koná práce, byl výslovně smluven a skutečně trval námezdní poměr. Zákonné ustanovení chce právě postihnouti i ty případy, kde poměru takového vskutku není, a stanoví ve prospěch osob k výživě oprávněných pro případ, že osoba výživou jinému povinná porušuje svou povinost k výdělečné činnosti uložené jí v § 1 zákona a koná trvale neb občasně práce nebo služby osobě blízké, nezvratitelnou domněnku, že smluvena byla mzda neb odměna podle předběžného vzdělání a schopností, splatná v obvyklých obdobích. Tato zákonná domněnka nahrazuje smluvní poměr. Výdělečná povinnost manžela žalované nebyla vůbec popírána a okolnost, že vede obchod žalované, byla zjištěna. To podle § 2. stačí.

Citace:

č. 13335. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 288-289.