Čís. 13218.

Nevypořádal-li se odvolací soud neprávem s námitkou nepřípustnosti odvolání vznesenou odvolatelovým odpůrcem v odvolacím sděleni a neodmítl-li odvolání, nýbrž, pominuv tuto námitku, věcně vyřídil odvolání, ač šlo již jen o věc nepatrnou, nejde o žádný z důvodů zmatečnosti podle § 477 c. ř. s., nýbrž o vadnost odvolacího řízení, již dovolací soud nemůže napraviti, nebyla-li vytýkána dovolatelem. Odpůrci dovolatele nepřísluší právo uplatňovati dovolací důvody § 503 c. ř. s.
Odvolací soud, oceňuje předmět sporu podle třetího odstavce § 500 c. ř. s., nemůže tím měniti předpisy o řízení ve věcech nepatrných ani předpisy o opravných prostředcích ve věcech nepatrných. Dovolací soud rozhoduje, zkoumaje otázku přípustnosti opravného prostředku, samostatně o předpokladech zvláštních předpisů o věcech nepatrných.
(Rozh. ze dne 26. ledna 1934, Rv I 1309/32.)
Žalobu o nepřípustnost exekuce procesní soud prvé stolice co do částky 215 Kč zamítl. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a ocenil spor na 500 Kč.
Nejvyšší soud odmítl dovolání.
Důvody:
Lze přisvědčiti odpůrci dovolatelů, že se odvolací soud neprávem nevypořádal s námitkou nepřípustnosti odvolání vznesenou jím v odvolacím sdělení a neodmítl odvolání, nýbrž pominuv tuto námitku, věcně vyřídil odvolání, ač v odvolacím řízení šlo již jen o nepřípustnost exekuce pro pohledávku 215 Kč s přísl. a tudíž vzhledem k § 57 j. n. a § 448 c. ř. s. o věc nepatrnou (čís. 8147 sb. n. s. a judikát býv. vid. nejv. soudu 242 čís. 1674 úř. sb.). V postupu odvolacího soudu zajisté jest spatřovati vadnost odvolacího řízení, poněvadž o otázce přípustnosti či nepřípustnosti odvolání mělo především býti rozhodnuto podle §§ 471 čís. 2, 474 c. ř. s. Než tuto vadu nemůže dovolací soud napraviti, protože vadnost odvolacího řízení nevytýkali dovolatelé, odpůrci pak nepřísluší právo uplatňovati dovolací důvody § 503 c. ř. s., a řečená vada nezakládá žádný z důvodů zmatečnosti výčetmo uvedených v § 477 c. ř. s., k nimž by z úřadu bylo přihlížeti. Nelze tedy míti zření k odpůrcově výtce, že již odvolání mělo býti odmítnuto jako nepřípustné.
Právem však vytýká odpůrce, že dovolání je nepřípustné. Ne sice podle třetího odstavce § 502 c. ř. s., třebaže odvolací soud potvrdil rozsudek prvého soudu a předmět sporu, o němž rozhodl odvolací soud, podle hodnoty ( 500 Kč) udané v odvolacím rozsudku (§ 500 odstavec třetí c. ř. s.) nepřevyšoval 2000 Kč, neboť rozsudek prvého soudu byl vynesen důsledkem právního názoru odvolacího soudu vysloveného v jeho zrušovacím usnesení ze dne 24. září 1930, jež bylo učiněno bez výhrady právní moci a proto samostatným rekursem nemohlo býti napadeno, takže by bylo dovolání přípustné podle čtvrtého odstavce § 502 c. ř. s. Avšak dovolání je nepřípustné podle druhého odstavce § 502 c. ř. s. Bylo již uvedeno, že v opravném řízení šlo již jen o věc nepatrnou. Odvolací soud, oceňuje předmět sporu podle třetího odstavce § 500 c. ř. s., nemůže tím měniti předpisy o řízení ve věcech nepatrných. Dovolací soud rozhoduje, zkoumaje otázku přípustnosti opravného prostředku, samostatně o tom, zda nastaly předpoklady pro zvláštní předpisy o věcech nepatrných, ježto jde o předpisy donucovací. Je tedy beze všeho významu, že odvolací soud ocenil předmět sporu na 500 Kč, když šlo již jen o nárok v hodnotě 215 Kč, tedy o nárok nepřevyšující meze bagatelní (§ 448 c. ř. s.). Poněvadž ve věcech nepatrných není dopuštěn další pořad opravných prostředků proti rozhodnutí odvolacího soudu (§ 502 odstavec druhý c. ř. s.), bylo odmítnouti dovolání podle tohoto ustanovení zákona a podle § 507 c. ř. s. jako nepřípustné (srov. rozh. čís. 12740, 12762, 10562, 34 sb. n. s.). Tím však jest dovolacímu soudu odňata možnost přezkoumati zrušovací usnesení odvolacího soudu ze dne 24. září 1930, proti němuž žalobcům nepříslušel podle prvního odstavce § 479 c. ř. s. samostatný prostředek opravný. Byli by mohli podle § 515 c. ř. s. svou stížnost proti zrušovacímu usnesení přivésti k platnosti jen opravným prostředkem podaným proti nejbližšímu odporovatelnému rozhodnutí, rozsudek odvolacího soudu však, jak vyloženo, v odpor bráti nelze dovoláním. Proto nemůže se dovolací soud obírati ani vývody do volacího spisu, pokud se týkají onoho zrušovacího usnesení.

Citace:

č. 13218. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 116-117.