Čís. 13523.

Ručení dráhy (zákon ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák.).
Jiskření z lokomotivy nebylo příhodou v dopravě, nebylo-li mimořádně veliké a bylo-li zařízení k topení a dymnicové v pořádku.
Jde o příhodu v dopravě, byl-li vlak obecenstvem tak přeplněn, že cestující byli nuceni státi při jízdě na plošině. Nejde však o příčinnou souvislost mezi touto nepravidelností v dopravě a mezi úrazem cestujícího, byl-li cestující popálen vznícením zavazadla na plošině, v němž třetí osoba dopravovala snadno zápalné věci, čemuž podle okolnosti případu železniční zaměstnanci nemohli zabrániti.
(Rozh. ze dne 11. května 1934, Rv I 1904/32.)
Žalobkyně stála při jízdě vlaku na otevřené plošině, kde stála též B-ová se zavazadlem, obsahujícím hořlavé látky (předměty z celuloidu). Jiskřením vznítilo se zavazadlo B-ové, čímž žalobkyně utrpěla popáleniny. Žalobní nárok na náhradu škody proti dráze neuznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu. Odvolací soud uznal žalobní nárok z polovice důvodem po právu. Důvody: Žalobkyně odůvodňuje svůj nárok žalobní tím, že úraz, který se jí stal při jízdě vlakem, byl přivoděn zaviněním drážního podniku a osob zaměstnaných při provozu § 1 zákona ze dne 5. března 1869 čís. 27 ř. zák. Podle § 1 cit. zákona má se za to, že poškození člověka nastalo zaviněním podniku neb jeho zaměstnanců, když bylo způsobeno událostí v dopravě. Za takovou událost pokládá se podle stálé praxe nejvyššího soudu odchylka od pravidelného provozu. Žalobkyně poukazovala na mimořádné jiskření a na to, že průvodčí vykázal žalobkyni místo na plošině. Tyto události prvý soud nezjistil. Zjištěno však bylo, že vlaky byly obecenstvem přeplněny. V této okolnosti jest spatřovati úchylku od pravidelného provozu, tudíž událost v dopravě. Že vypravení vlaku přeplněného obecenstvem a jízda takovým vlakem jest spojeno se značným nebezpečím pro zdraví nebo život lidský, o tom nemůže býti žádné pochybnosti a není třeba zvláštních výkladů. Jestliže lidé jsou nuceni státi na plošinách neb i na schodech, kde jsou vydáni zřejmě mnohonásobnému nebezpečí, jest takovou okolnost považovati za úchylku v dopravě a to tím více, ano státi na plošině jest platnými předpisy přímo zakázáno. Bylo přirozenou i služební povinností všech úředníků a zřízenců dráhy, kteří měli u vlaku i na stanicích, jimiž vlak projížděl, službu, by přeplnění vlaku zabránili a všechny pěstující na plošinách stojící odstranili. Sluší ovšem uznati, že jest velmi těžké za daných poměrů takovéto přísné opatření provésti, nicméně jest to příkazem opatrnosti, která jest nutná pro bezpečnost lidskou a jest věcí vnitřní organisace dráhy, jakým způsobem tomuto požadavku bezpečnosti lze vyhověti. Jestliže však zřízenci dráhy s náležitou energií nezakročili — pouhé všeobecné vyzvání, by lidé šli z plošiny do vozu, nelze považovati za opatření postačující — a jestliže vlak jel přeplněn obecenstvem, pak jest tuto okolnost považovati za úchylku v dopravě, tudíž za událost zaviněnou podnikem nebo lidmi, jichž v provozu užívá po rozumu § 1 zák. 1869/27 ř. z. Mezi touto událostí a tělesným poškozením žalobkyně jest příčinná souvislost. Následkem přeplnění vlaku se stalo, že lidé zůstali venku na plošině, že tam zůstala též žalující sama a dále i A. B-ová se svým zavazadlem obsahujícím hořlavé látky. Kdyby toho nebylo, nehoda by se nestala, neboť jiskra z lokomotivy do zavazadla uloženého uvnitř vozu by nevnikla a oheň by nezpůsobila a také žalobkyně uvnitř vozu by nebyla vystavena takovému nebezpečí popálení jako na plošině. Jest ovšem pravda, že B-ová neměla přinésti hořlavé látky, poněvadž jest to zakázáno. Než toto pouhé přinesení hořlavých látek samo o sobě nezavdalo ještě příčinu k nehodě, nýbrž jich umístění na plošině, čemuž dráha mohla a měla zabrániti. Nelze zde proto mluviti o neodvratitelném jednání třetí osoby, a o vyvinění podle § 2 cit. zák. Pokud se týká jednání žalobkyně samotné, tu prvý soud právem poukazuje na čl. 16 žel. řádu přeprav., podle něhož měla žalobkyně právo žádati průvodčího za určení místa aneb mohla se jízdy vzdáti. Jestliže tak neučinila, nýbrž zůstala na plošině bez rozhodnutí průvodčího, pak nelze tvrditi, že není také částečně na svém úrazu spoluvinna. Byla tu vlastní neopatrnost její, jest zde na straně žalující spoluzavinění, pročež jest odůvodněno rozhodnutí, že nárok žalující strany na náhradu škody jest po právu, nikoliv ale v celém rozsahu, nýbrž, ježto se poměr nedá jinak určiti, polovinou (§ 1304 obč. zák.).
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu. Důvody:
Jest souhlasili s názorem nižších soudů, že jiskření z lokomotivy nebylo v souzeném případě příhodou v dopravě, poněvadž podle zjištěného stavu věci nebylo mimořádně veliké a zařízení k topení a dymnicové bylo shledáno v pořádku. Jest souhlasili i s názorem odvolacího soudu, že ve zjištěné skutečnosti, že vlak byl obecenstvem přeplněn, takže cestující byli nuceni státi při jízdě na plošině, jest spatřovali úchylku od normálního, pravidelného provozu a tedy příhodu v dopravě (srovnej sb. n. s. čís. 6169 a 6955). Nelze však souhlasili s právním názorem odvolacího soudu, že mezi touto událostí a poškozením žalobkyně jest příčinná souvislost. K zachování příčinné souvislosti jest při nárocích na náhradu škody zapotřebí, by se v řadě skutečností postupně ze sebe vyplývajících nevyskytlo t. zv. volné lidské jednání, totiž, by se, ať již poškozený sám, nebo třetí osoba nevsunuly do řady skutečností vedoucích ke škodnému výsledku. Dovolatelka neutrpěla podle vlastního tvrzení úraz tím, že vlak byl přeplněn a že stála za jízdy na plošině, nýbrž tím, že B-ová umístnila na plošině krabici s celuloidovými předměty, které chytily a žalobkyni popálily. V souzeném případě nebyla tedy skutečnost, že vlak byl přeplněn a že žalobkyně stála proti předpisu § 95 žel. provoz. ř. za jízdy na plošině, ačkoliv byla podle skutkového zjištění průvodčím upozorněna, by šla do vagonu, skutečností vedoucí ke škodnému výsledku. Ani jiskření z lokomotivy, které nebylo mimořádně značné, nevedlo ke škodnému výsledku, nebýti toho, že B-ová přinesla a umístnila na plošině krabici s celuloidovými hračkami, tedy s hořlavinou, kterou podle čl. 25 žel. př. ř. není cestujícím dovoleno bráti s sebou do vozu, a která podle § 12 žel. provoz. řádu je z dopravy osobním vlakem vyloučena, jež se však od jiskry, z lokomotivy vzňala a jejímiž plameny byla žalobkyně poškozena. Teprve z tohoto protiprávního, zakázaného činu B-ové, jemuž železniční zaměstnanci zabrániti nebyli s to, poněvadž podle skutkového zjištění prvního soudu zavazadlo patřilo cestující osobě, bylo ovázáno papírem a nebylo podle § 3 čl. 25 žel. přepr. ř. vážných důvodů k podezření, že byla porušena ustanovení §§ 1 a 2 čl. 25 žel. př. ř., vznikla škoda, teprve to vedlo ke škodnému výsledku. Poněvadž žalobkyni náleželo dokázali příhodu v dopravě a příčinnou souvislost mezi příhodou v dopravě, totiž tím, že žalobkyně jela v přeplněném vlaku na plošině, a jejím poškozením, t. j. že by se byl úraz nepřihodil, kdyby dovolatelka byla jela jen v přeplněném vozu na plošině, což prokázali se jí nepodařilo, nezbylo než dovolání žalovaného vyhověli a jak shora rozhodnouti.

Citace:

Čís. 13523.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 549-551.