Čís. 13449.
Za platnosti zákona ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n., jsou nařízení civilních soudů, vydaná v nesporných právních věcech, potud exekučním titulem, pokud mohou býti vykonána podle § 50 odst. (1) a (2) zák. čís. 100/1931 sb. a n.
Jsou tudíž usneseni vydaná v nesporném řízení vykonatelná, třebaže nenabyla ještě právní moci, ale jen tak dlouho, dokud nebyl proti nim podán rekurs. Jakmile byl však rekurs podán, má účinek odkladný, a exekuci lze vésti jen, jsou-li tu podmínky exekučního řádu pro exekuci zajišťovací.
(Rozh. ze dne 13. dubna 1934, R I 322/34.)
Usnesením v nesporném řízení ze dne 10. července 1933 bylo Maxu W-oví uloženo, by složil na soudě 300 Kč a 720 Kč. Rekursní soud usnesením ze dne 23. srpna 1933 napadené usnesení potvrdil. K návrhu oprávněné ze dne 9. září 1933 povolil soud prvé stolice dne 20. září 1933 k vymožení nároku na soudní složení 1020 Kč exekuci zabavením, úschovou a prodejem svršků dlužníkových, ač dlužník podal dne 10. září 1933 proti usnesení rekursního soudu ze dne 23. srpna 1933 dovolací rekurs. Rekursní soud usnesením ze dne 9. ledna 1934 exekuční návrh zamítl. Důvody: Povinný podal proti exekučnímu titulu včas dovolací rekurs, kdežto vymáhající strana ještě před rozhodnutím nejvyššího soudu o tomto dovolacím rekursu podala návrh na povolení exekuce, o niž tu jde, který návrh proto bylo jako předčasný zamítnouti. Nebylo ani tvrzeno a ani nevychází ze stavu věci na jevo, že jsou splněny podmínky § 50 odst. (2) zák. čís. 100/1931 pro okamžitý výkon exekučního titulu ještě neprávoplatného. Na tomto posouzení nemění nic, že nejvyšší soud stížnosti povinné strany nevyhověl, poněvadž povolení exekuce jest posuzovati podle doby dojití exekučního návrhu, pokud se týká podle doby jeho vyřízení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
V souzeném případě nežádala nezl. Gabriela E-ová o povolení exekuce podle předpisů nesporného řízení, kterou vykonává soud nesporný v řízení nesporném, nýbrž, jak z exekučního návrhu jest patrno, o exekuci uhrazovací podle ustanovení §§ 249 a násl. ex. ř., na základě vykonatelného usnesení okresního soudu v D. ze dne 10. července 1933. Prvý soud žádanou exekuci také povolil a o její výkon dožádal okresní soud v H. Rekursní soud právem napadeným usnesením usnesení prvého soudu změnil a exekuční návrh zamítl. Podle § 3 ex. ř. lze povoliti exekuci jen podle exekučních titulů. Exekučním titulem po rozumu exekučního řádu jsou podle § 1 čís. 6 ex. ř. nařízení civilních soudů, vydaná v nesporných právních věcech potud, pokud podle předpisů pro ně platných mohou býti vykonána. Těmito předpisy pro ně platnými jsou nyní předpisy § 50 odst. (1) a (2) zák. čís. 100/1931 sb. z. a n. Podle těchto ustanovení jsou usnesení vydaná v řízení nesporném vykonatelná, třebas nenabyla ještě právní moci (§ 50 odst. (1)), ale jen tak dlouho, dokud nebyl proti nim podán rekurs (§ 50 odst. (2). Jakmile byl však rekurs podán, má účinek odkladný, a exekuci bylo by pak lze vésti jen, jsou-li tu podmínky exekučního řádu pro exekuci zajišťovací (§ 370 ex. ř., viz Hora, Soudní řízení nesporné str. 140). V souzené věci podal do volací rekurent proti usnesení rekursního soudu ze dne 23. srpna 1933, jímž usnesení prvého soudu bylo potvrzeno, dovolací rekurs dne 10. září 1933, rekurs ten měl podle ustanovení § 50 odst. (2) zák. čís. 100/1931 sb. z. a n. odkládací účinek, nebylo proto usnesení prvého soudu v exekučním řízení vykonatelné a nebylo lze na základě něho povoliti žádanou uhrazovací exekuci.