Čís. 13508.
Základní ustanovení soudního řízení nesporného (zákon ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n.).
Výslechu účastníků podle § 18 zákona není třeba, jde-li jen o rozřešení ryze právních otázek.
(Rozh. ze dne 4. května 1934, R II 180/34.)
Soud prvé stolice zamítl žádost pachtýře o úpravu pachtovného podle vl. nař, ze dne 29. července 1933, čís. 164 sb. z. a n. proto, že se pachtýř vzdal ve smlouvě práva žádati o snížení pachtovného. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil soudu prvé stolice, by dále jednal a znovu rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Řízení nižších soudů není zmatečné podle § 41 písm. g) zák. z 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n. Nutnost, slyšeti účastníky před rozhodnutím je posuzovati podle § 18 odst. (2) zákona tak, že jest účastníkům poskytnouti příležitost, by se vyjádřili o věci, to jest, by byla jim dána možnost, aby objasnili věc po skutkové stránce. Toho však v souzeném případě až dosud nebylo třeba, neboť šlo v dosavadním řízení jen o rozřešení ryze právních otázek, k čemuž nebylo třeba výslechu odpůrců. K jejich slyšení dojde teprve nyní, až se bude věcně jednati o úpravě pachtovného.