Authors:
= Váž. civ., 16 (1934), sv. 1
PDF

Čís. 13352.


Odpůrci nárok.
Odpůrci žalobou věřitele lze vytvořiti příznivější situaci pro něho a přivoditi naději na zvýšení možnosti uspokojení jen, jde-li jen o osobní dluh, pro nějž vůbec nelze neb jen obtížně lze nabyti exekučního titulu proti tomu, kdo nabyl jmění odporovatelným jednáním dlužníka.
Jde-li o hypotekární pohledávku odporujícího věřitele, jenž převodem zavazené nemovitosti neutrpěl újmy, není věřitel oprávněn k odpůrčí žalobě, nýbrž může si vymoci hypotekámí žalobou exekuční titul proti nabyvateli zavazené nemovitosti.
(Rozh. ze dne 8. března 1934, Rv I 1656/32.)
Na čtvrtině velkostatku J. vázlo pro žalobkyni zástavní právo pro pohledávku 500000 Kč. Trhovou smlouvou ze dne 15. června 1926 prodal dlužník František M. onu čtvrtinu velkostatku Marii M-ové, své matce. Usnesením ze dne 21. června 1927 byla žalobkyni povolena k vydobytí pohledávky 500000 Kč exekuce vnucenou dražbou čtvrtiny velkostatku. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na Marii M-ové, by smlouva trhová ze dne 15. června 1926, kterou František M. žalované Marii M-ové postoupil svou čtvrtinu velkostatku J. a podle které bylo vloženo žalované vlasthické právo, i s tímto vkladem vlastnického práva proti hypotekámí pohledávce žalobkyně na této čtvrtině ve výši 500000 Kč s přísl. zástavním právem zajištěné, pro níž byla podle likvidačního protokolu ze dne 29. dubna 1926, usnesením krajského soudu ze dne 21. června 1927 povolena vnucená dražba čtvrtiny velkostatku, jakož i proti této povolené vnucené dražbě byla prohlášena za bezúčinnou; by žalovaná Marie M-ová byla uznána povinnou trpěti výkon pro tuto hypotekární pohledávku žalobkyně ve výši 500000 Kč s přísl. povolené usnesením ze dne 21. června 1927 vnucené dražby jedné čtvrtiny velkostatku J., jí knihovně připsané, jakož i knihovní poznámku zahájení dražebního řízení. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Předpokladem pro oprávnění věřitele k odporování právnímu jednání jest podle § 8 odp. ř. čís. 337/14 ř. z. nejen vykonatelnost pohledávky a nemožnost, dojiti plného uspokojení exekucí na jmění dlužníkovo, nýbrž i, by věřitel byl odporovatelným jednáním podle § 2 čís. 3 odp. ř. ve svých právech zkrácen; zkrácení jest rozuměti tak, že odporování jest způsobilé přivoditi buď úplné nebo částečné uspokojení věřitele, nebo je aspoň ulehčiti, neb uspíšiti. Stačí, když bezúčinnost právního jednání zvýší možnost sáhnouti k cíli vedení exekuce na takové majetkové části, které odporovatelným jednáním z majetku dlužníkova již vyšly, a když přivodí pro odporujícího věřitele příznivější situaci než byla před odporováním. Vyloučen byl by tedy odpůrčí nárok jen tehdy, kdyby nebylo naděje na zvýšení možnosti věřitelova uspokojení Tak vysloveno v rozhodnutích čís. 5185, 8280 a 10691 sb. n. s., na něž se poukazuje. Tohoto předpokladu zkrácení věřitelky v souzeném případě není, ano odporováním věřitele lze vytvoří ti příznivější situaci pro něho a přivoditi naději na zvýšení možnosti k uspokojení jen tehdy, když jde jen o osobní dluh, pro nějž vůbec nelze neb obtížně lze nabýti exekučního titulu proti tomu, kdo odporovatelným jednáním dlužníkova jmění nabyl. Toho však v souzeném případě není, ano jde o hypotekární pohledávku odporující věřitelky, která převodem ¼ velkostatku na žalovanou podle vlastního přednesu žalobkyně neutrpěla újmy ani na pořadí ani na jistotě ani na naději na stejné uspokojení jak před odporováním tak i po nem. Odporovatelným jednáním nenastala tu žádná jiná změna, leč ta, že žalobkyně by musila hypotekární žalobou si vymoci exekuční titul proti žalované. Touto hypotekární žalobou by nebylo však stiženo vymáhání hypotekární pohledávky žalobkyně o nic více, než odpůrčí žalobou proti ní podanou, ano není předpokladů pro to, že by pravoplatné ukončení sporu o hypotekární žalobě vyžadovalo více času, než pravoplatné ukončení odpůrčího sporu. Naopak lze míti spíše za to, že onen spor by vedl k rychlejšímu ukončení a k rychlejší možnosti vésti exekuci na zavazenou ideelní část nemovitosti, an původní hypotekární dlužník nepopřel ani výši ani dospělost hypotekární pohledávky, a lze v tom spatřovati bezpečnou oporu pro předpoklad, že dokazování dospělosti a výše hypotekární pohledávky ve sporu proti žalované by nevyžadovalo ani mnoho námahy ani mnoho času. Není proto žalobkyně oprávněna k podání odpůrčí žaloby.
Citace:
č. 13352. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 309-310.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).