Čís. 13187.

Přiznání zaopatřovacích požitků podle zákona ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n. nevadí, že oprávněný nepředložil, oznamuje svůj nárok, platební rozkaz o dani z příjmu za rok 1920 ani vysvědčení obecního úřadu o majetkových a příjmových poměrech členů své rodiny. Stačí vysvědčení příslušné berní správy, že jeho příjem vzatý v roce 1920 za základ vyměření daně z příjmu nedosahoval 15000 Kč a že ostatní zdaněné příjmy patřily jeho manželce.
(Rozh. ze dne 18. ledna 1934, Rv II 380/33.)
Žalobce, bývalý lesní na panství žalovaného, domáhal se na žalovaném na základě zákona ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n., zvýšení svého dosavadního výslužného a důsledkem toho doplatku za uplynulou dobu. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Nesprávné právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud přiznal žalobci požadované jím zaopatřovací požitky podle zákona čís. 130/21, ačkoli žalobce nevyhověl předpisu prováděcího nařízení čís. 189/21 k § 9 řečeného zákona a nepředložil žalovanému, když mu oznamoval nárok na zaopatřovací požitky, ani platební rozkaz o dani z příjmu za rok 1920, ani vysvědčení obecního úřadu o majetkových a příjmových poměrech členů své rodiny. Než k názoru odvolatelovu, že bez předložení těchto dokladů při oznámení nároku na požitky podle zákona čís. 130/21 neměly požitky ty býti žalobci přiznány, nelze v projednávaném případě přisvědčiti. Zákon čís. 130/21 stanoví v § 9, že, převyšuje-li součet zaopatřovacích požitků a jiných příjmů podléhajících dani z příjmu — nečítajíc v to příjem členů rodiny — podle poslední výměry 15000 Kč, jest o tento rozdíl zaopatřovací požitky snížiti. Zákon sám neustanovuje, jak a čím jest prokázati tento předpoklad nesnížení zaopatřovacích požitků, pokud se týče přiznání jich ve výši určené, zákonem. Žalobce předložil vysvědčení příslušné berní správy, že jeho příjem vzatý v roce 1920, to jest při »poslední« výměře daně z příjmu (srov. nařízení k § 9 zákona) za základ vyměření daně nedosahoval 15000 Kč a že ostatní zdaněné příjmy patřily jeho manželce. Tímto vysvědčením jest pokládati a odvolací soud právem pokládal předpoklad přiznání zaopatřovacích požitků podle zákona čís. 130/21 bez snížení u žalobce za prokázaný. Žalobce předložil ono vysvědčení žalovanému při tom, když mu svůj nárok na zvýšení zaopatřovacích požitků podle zákona čís. 130/21 oznamoval. Jest přisvědčiti odvolacímu soudu, že přiznání zaopatřovacích požitků nevadí, že žalobce nepřiložil k onomu oznámení platební rozkaz z roku 1920 a vysvědčení obecního úřadu o majetkových a příjmových poměrech členů své rodiny. Účelu, jemuž mělo sloužiti předložení uvedených dokladů při oznámení nároku na zaopatřovací požitky podle zák. čís. 130/21, aby totiž žalovaný nebyl v pochybnostech, zdali předpis § 9 uvedeného zákona o snížení zaopatřovacích požitků u žalobce má, pokud se týče nemá místo, bylo předložením zmíněného vysvědčení vyhověno a vysvědčení ono bylo postačující náhradou za platební rozkaz a vysvědčení obecního úřadu.

Citace:

č. 13187. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 72-73.