Čís. 13539.

I v konkursním řízení podle nového konkursního řádu ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n. platí předpis § 527, druhý odstavec, c. ř. s.
Nevadí, že rekursní soud ve zrušujícím usnesení výslovně neuložil prvému soudu, by slyšel strany (účastníky), je-li z odůvodnění usnesení zřejmo, že se první soud při nařízeném doplnění řízení nebude moci obejíti bez jednání s účastníky, bez jich slyšení.
Nebyl-li nepřípustný rekurs odmítnut soudem prvé stolice, není závady, by tak neučinil soud, jemuž byl rekurs v pořadí stolic prvým soudem předložen.
(Rozh, ze dne 17. května 1934, R I 519/34.)
Soud prvé stolice zamítl návrh na prohlášení konkursu. Rekursní soud usnesením ze dne 10. února 1934 zrušil napadené usnesení a vrátil věc prvému soudu, by dále ve věci jednal a znovu rozhodl. Dovolací rekurs do tohoto usnesení rekursní soud usnesením ze dne 14. března 1934 odmítl. Důvody: Usnesení, které dlužník napadá dovolacím rekursem, vydáno bylo zdejším soudem jako druhou stolicí a bylo jím zrušeno usnesení prvého soudu a tomuto nařízeno, by hledě k tomu, co uvedeno níže, dále ve věci jednal a znovu rozhodl. Podle obsahu odůvodnění musilo bytí nové rozhodnutí vydáno po výslechu stran a prvý soud také správně v důsledku zdejšího usnesení předvolal dlužníka na den 19. února 1934. Podle § 188 k. ř. a § 527 druhý odstavec c. ř. s. může býti v případě tom, že napadené usnesení ve druhé stolici je zrušeno a soudu prvé stolice uloženo, by učinil nové rozhodnutí po výslechu stran rozhodnutí soudu jen tehdy napadeno, jestliže v něm jest výslovně ustanoveno, že u výkonu příkazu daného prvé stolici jest pokračovati teprve po právní moci jeho. Tato výhrada v napadeném usnesení zdejšího soudu obsažena není a proto jest dovolací rekurs proti němu podaný podle výše cit. zák. ustanovení vyloučen.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu do odmítacího usnesení rekursního soudu.
Důvody:
Rekursní soud odmítl právem dovolací rekurs dlužnice, jako nepřípustný s poukazem k § 527, druhý odstavec c. ř. s. a k § 188 konk. ř. Právnímu názoru rekurentky, že proti usnesení druhé stolice jest podle § 192 konk. ř. dopuštěn dovolací rekurs bezvýjimečně, nelze přisvědčiti, neboť § 188 konk. ř. výslovně stanoví, že, pokud není v konkursním řádě ustanoveno jinak, jest obdobně šetřiti předpisů o řízení a o příslušnosti ve věcech sporných. Vyslovuje tedy § 192 konk. ř. jen, že je zásadně přípustný i dovolací rekurs »pokud není ustanoveno jinak«, a § 188 konk. ř. poukazuje k předpisům civilního řádu soudního, kdy přes to dovolací rekurs není přípustný. Platí tudíž i v řízení konkursním předpis § 527 druhý odstavec c. ř. s., podle něhož může býti rozhodnutí rekursního soudu, jímž bylo zrušeno usnesení soudu prvé stolice a tomuto soudu uloženo, by, vyslechna strany, učinil nové rozhodnutí, jen tenkráte odporováno, byla-li zrušovacímu usnesení rekursního soudu vyhražena právní moc. V zrušovacím usnesení se tak nestalo, a není proto dovolací rekurs přípustný, třebaže rekursní soud v onom usnesení výslovně neuložil prvému soudu, by slyšel strany, zde účastníky, neboť z odůvodnění usnesení je zřejmo, že se první soud při nařízeném doplnění řízení nebudě moci obejiti bez jednání účastníků, bez jich slyšení. Rekursní soud byl oprávněn k odmítnutí nepřípustného dovolacího rekursu. V § 523 c. ř. s. (§ 188 konk. ř.) jest sice ustanoveno, že nepřípustný rekurs má odmítnouti z úřadu soud, u něhož byl rekurs podán. Avšak, nestalo-li se tak, není závady, aby tak neučinil soud, jemuž byl rekurs v pořadí stolic prvým soudem předložen. Nařizuje-li zákon, aby již prvý soud nepřípustný rekurs odmítl, sleduje tím účel, aby nepřípustné rekursy nebyly zbytečně předkládány vyšším stolicím a tak řízení nebylo, protahováno. Tím nemínil nikterak vyřaditi nejblíže vyšší soud z práva, by napravil nedopatření soudu prvé stolice.

Citace:

Čís. 13539.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 575-577.