— Čís. 9916 —
717
Čís. 9916.
Nájemník, jenž složil stavební příspěvek, nemůže se domáhati jeho vrácení, třebas byla nájemní smlouva pronajímatelem předčasně zrušena, bylo-li v nájemní ismlouvě ustanoveno, že nájemce nemá nárok na vrácení stavebního 'příspěvku, lani kdyby byla nájemní smlouva pronajímatelem předčasně zrušena pro nesplnění závazků převzatých nájemcem ve smlouvě.
Stavebním příspěvkem zvyšuje se po hospodářské stránce úplata za užívání najaté místnosti.
Pokud nepoměr mezi plněním a vzájemným plněním nezakládá o sobě nemravnost smlouvy.
(Rozh. ze dne 15. května 1930, Rv I 770/30).
V nájemní smlouvě, jíž najal žalobce od žalovaných krám, zavázal se žalobce zaplatiti žalovaným stavební příspěvek 10000 Kč. Podle odstavce 5. nájemní smlouvy bylo sjednáno, že stavební příspěvek přechází do neobmezeného vlastnictví žalované strany, a to tak, že po skončení nájmu nemá žalující strana nárok ani na úplné vydání stavebního příspěvku ani na částečné. Dále podle odstavce 10. smlouvy byla žalovaná strana oprávněna při nedodržení smluvních podmínek smlouvu ihned zrušili, a to tak, že žalobce nemůže žádati ani stavební příspěvek. — Čís. 9916 —
ani náhradu škody. Tvrdě, že nájemní smlouva byla žalovanými předčasně zrušena, domáhal se žalobce vrácení části stavebního příspěvku. Procesní soud prvé stolice neuznal žalobní nárok důvodem po právu. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobce založil žalobní nárok po právní stránce na předpis § 1436 obč. zák. a odůvodnil jej po skutkové stránce tím, že zaplatil z ujednaného stavebního příspěvku 10000 Kč polovicí 5000 Kč vzhledem na ujednanou nájemní dobu deseti let, že však žalovaná strana zrušila nájemní smlouvu již po 8 1/2 měsíci, takže odpadl právní důvod, by si ponechala stavební příspěvek za dobu, po kterou žalobce již nebyl a není nájemníkem. Předpis § 1435 obč. zák. předpokládá bezdůvodné obohacení strany jedné na úkor strany druhé, protože pominul právní důvod podržeti plnění (causa finita). Žalobce není v právu, protože podle odstavce V. nájemní smlouvy přešel stavební příspěvek do neobmezeného vlastnictví pronajímatelů a protože podle odstavce X. téže nájemní smlouvy nemá nárok na částečné nebo celkové vrácení stavebního příspěvku ani, kdyby žalovaní (pronájemci) předčasně zrušili nájemní smlouvu proto, že žalobce (nájemník) nesplnil závazky ve smlouvě převzaté, což —jak nesporno — se stalo. Byla tedy zaplacená polovice stavebního příspěvku žalovanými přijata a podržena podle smluvního jejich práva, t. j. podle čl. V. a X. nájemní smlouvy, a nikoli bezdůvolně. Žalobce ovšem věděl o této slabině svého stanoviska a proto uplatnil dále, že prý se úmluva podle odstavce X. smlouvy příčí dobrým mravům a jest podle § 879 obč. zák. nicotná; a odůvodnil to jednak úvahou, že prý stavební příspěvek jest vlastně také nájemným podle § 1090 obč. zák. (mimo ujednané nájemné 500 Kč měsíčně), jednak to odůvodnil tvrzením, že jeho plnění neodpovídá plnění strany druhé a že vzájemná plnění nejsou k sobě ve správném poměru. Onen důvod dovolatel již opustil, uznávaje, že šlo skutečně o příspěvek na adaptaci najatého krámu, nikoliv o součást nájemného, k čemuž lze dodati, že se takovým stavebním příspěvkem ve skutečnosti t. j. po hospodářské stránce zvyšuje úplata za užívání najaté místnosti. S druhým důvodem' není v právu. Nižší soudy zjistily, že náklady na adaptaci činily přes 28000 Kč, takže se žalobce zavázal k náhradě jen asi třetiny, a zjistily dále, že i činže z místnosti pro trafiku na náměstí byla úplně přiměřená. Ostatně, i kdyby tu byl nepoměr mezi plněním^ a vzájemným plněním, nezakládalo by to již o sobě nemravnost smlouvy. Předpoklady t. zv. smlouvy lichevní podle § 879 čís. 4 obč. zák. žalobce ani netvrdil, zejména tíseň a její využití t. j. vědomí a úmyslné těžení z tísně. Zákon neuvádí bližší známky pro pojem »nemravné smlouvy« a přenechává to úvaze soudu, hledí-li se ke zjištěným skutečnostem (sr. vysvětlivky str. 261 k § 879 III. novely). Žalobce jest obchodníkem, jenž podle zjištění prvního soudu věděl, že se o týž krám ucházejí jiní lidé, ale jemuž, na tom záleželo, by dostal koncesi pro trafiku na náměstí a jenž tedy své hospodářské zájmy odvažoval a přes to smlouvu tak, jak zni, uzavřel. Bylo tedy na něm, by plnil převzaté smluvní závazky, věda, jaké následky pro případ neplnění ujednal. Těmito následkům se nemůže vyhnouti povšechným tvrzením nemravnosti smlouvy, o níž tu nelze mluviti, ježto ani svým obsáhlém ani účelem neporušuje zásady obchodního styku nebo všeobecně uznané zásady mravní (sr. rozh. čís. 5903 sb. n. s.). Dodlati jest jen tolik, že nájemní smlouva nepodléhala ochraně nájemníků podle §31 (1) čís. 4 zákona ze dne ’28. března 1928 čís. 44 sb. z. a n.