Čís. 9805.

V Československu nelze vésti exekuci na základě soudních smírů, dojednaných v Německu.
(Rozh. ze dne 5. dubna 1930, R I 232/30.)
Návrh, by na základě smíru z roku 1912 před úředním soudem v P. v Sasku byla povolena exekuce, soud prvé stolice zamítl. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: I rekursní soud jest toho názoru, že exekučnímu návrhu nelze vyhověti, ne sice z důvodu, prvým soudem uvedeného, že se měnové poměry říšské marky od roku 1912 do dnešní doby úplně změnily a že prý nelze stanovití hodnotu bývalé marky proti marce nynější, tím méně pak hodnotu bývalé marky ke koruně československé, neboť povinná strana má zaplatit! v markách a poněvadž předválečná marka byla vybudována na zlaté paritě právě tak jako marka poválečná, není co do jakosti mezi nimi rozdílu a jest proto nerozhodno, v jakém poměru jest marka předválečná k marce poválečné a ke koruně československé, nýbrž z toho důvodu, že se exekuční návrh opírá o vyhotovení smíru král. úředního soudu v P. ze dne 11. května 1912, tedy o listinu v cizozemsku zřízenou, a na základě takových listin může podle § 79 ex. ř. exekuce v tuzemsku jen v tom rozsahu býti vedena, v jakém jest zaručena vzájemnost smlouvami státními nebo o tom vydanými, ve sbírce zákonů uveřejněnými vládními vyhláškami. Podle vládní vyhlášky ze dne 25. června 1924, čís. 131 sb. z. a n. přicházejí v Německu při vedení exekuce podle §§ 722, 723 a 328 něm. c. ř. s. v úvahu jen exekuční tituly, uvedené v § 1 ex. ř. ze dne 27. května 1896, čís. 79 ř. zák. pod čís. 1, 2, 3, 7, 11 a 16, tedy nikoli smíry, uvedené v § 1 čís. 5 ex. ř. Nemůže proto na základě smíru, dle exekučního návrhu titul exekuční'tvořícího, exekuce povolena býti (Vide rozh. Nejv. s. ze dne 19. ledna 1909, R I 16/9 čís. 1245 úř. sb.). Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud posoudil věc správně po právní stránce. Podle § 79 ex. ř. poslední věty smí dojiti na základě spisů zřízených mimo zdejší území k exekuci na zdejším území jen tenkráte a tou měrou, pokud jest vzájemnost zaručena. Dosah vzájemnosti pro tento případ jest patrný z příslušných předpisů německého civilního řádu soudního, jež byly uvedeny ve známost vládní vyhláškou čís. 131/24. Z nich je patrno, že v Německu nelze vésti exekuci na základě soudních smírů československých. Opáčné tvrzení stěžovatelovo není správné. Na tomto stavu nemohou nic změniti další vývody dovolacího rekursu, z nichž ostatně není patrno, že by se rekurent nemohl domoci exekučního titulu vydaného zdejšími soudy. Totéž platí o osobě, které snad vzešel proti povinnému nárok podle § 1042 obč. zák.

Citace:

Čís. 9805. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 537-538.