—Čís. 9959 —
Čís. 9959.
Byla-li pohledávka veřejného orgánu (§ 172, poslední odstavec, ex. ř.) již přede dnem poznámky o uděleném příklepu knihovně zajištěna, jest veřejný orgán předvolati k rozvrhovému roku, třebas nepodal přihlášku ve smyslu posledního odstavce § 172 ex. ř.
V rozvrhovém řízení nelze přisouditi náklady opravných prostředků.
(Rozh. ze dne 5. června 1930, R I 371/30).
Rozvrhuje nejvyšší podání za nemovitost, prodanou dne 20. listopadu 1929 v exekuční dražbě, nepřikázal soud prvé stolice usnesením ze dne 21. února 1930 úřadovně Všeobecného pensijního ústavu dlužné pojistné, v podstatě z toho důvodu, že úřadovna nepřihlásila pohledávku k dražebnímu řízení. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a rozvrhové usnesení prvého soudu a uložil prvému soudu, by ustanovil nový rozvrhový rok, obeslal k němu též stěžovatélku (úřadovnu Všeobecného pensijního ústavu) a vydal podle výsledků jednání (§ 214 ex. ř.) nové rozvrhové usnesení; návrh na přisouzení útrat dovolacího rekursu zamítl.
Důvody:
Podle spisů jest nepochybné, že stěžovatelka nebyla předvolána k rozvrhovému roku, konanému dne 8. února 1930, ačkoliv bylo pro její vykonatelné pohledávky 2050 Kč a 1272 Kč s přísl. již podle usnesení ze dne 18. listopadu 1929 vloženo zástavní právo na polovici vydražené nemovitosti. Exekuční soud pochybil, nedopíniv před rozvrhovým rokem podle § 214 prvý odstavec ex. ř. knihovní výpis až do dne poznámky o udělení příklepu, neboť knihovní výpis byl doplněn teprve dne 19. února 1930, tedy až po rozvrhovém roku. Dále porušil předpis § 209 druhý odstavec ex. ř., podle něhož jest k rozvrhovému roku předvolati zejména všechny osoby, pro které váznou věcná práva na nemovitosti dražbou prodané. Tímto pochybením soudu se stalo, že stěžovatelka nebyla účastna při rozvťhovém roku jednání o nárocích přihlášených k rozvrhové podstatě a o pořadí, v němž mají býti uspokojeny, (§ 212 ex. ř.), a byla jí tedy nezákonným postupem exekučního soudu odňata možnost před soudem jednati. Provedené rozvrhové řízení a na jeho podkladě vydaná usnesení obou nižších soudů jsou proto zmatečná (srovnej'rozhodnutí čís. 7329 sb. n. s.) a bylo již z toho důvodu dovolacímu rekursu vyhověti a usnésti se, jak se stalo. Poukaz rekursního soudu na rozhodnutí čís. 4878 sb. n. s. není případný. V tomto rozhodnutí, jakož i v rozhodnutí čís. 5208 sb. n. s., bylo sice vysloveno, že veřejné orgány jsou pod následky posledního odstavce § 172 ex. ř. povinny přihlásili své pohledávky ve lhůtě tam uvedené, i když jejich vyrozumění v § 172 ex. ř. předepsané bylo soudem opomenuto. Ale tato rozhodnutí mají na zřeteli případy, kde pohledávky z veřejných dávek nebyly v knihách vůbec zapsány, kdežto v souzeném případě šlo o pohledávku, pro kterou bylo již v době přede dnem poznámky o uděleném příklepu knihovně vloženo zástavní právo, takže bylo podle § 209 druhý odstavec ex. ř. povinností exekučního soudu, by stěžovatelku předvolal k rozvrhovému roku jako zástavní věřitelku, nikoli jen jako veřejný orgán v § 172 čís. 1 ex. ř. naznačený. Jaké pořadí přísluší pohledávkám stěžovatelky, o tom bude lze rozhodnouti teprve podle výsledků nového jednání podle § 214 ex. ř.
Útraty dovolacího rekursu nebyly přisouzeny, ježto pravoplatným příklepem byla exekuce skončena a v rozvrhovém řízení nelze náklady opravných prostředků přisuzovati (Rozhodnutí čís. 3386, 3702, 4966, 5367 sb. n. s.).