—Čís. 9774 —
445
Čís. 9774.
Soudce, stanově odhadní cenu práv, jichž se týká exekuční řízení, není vázán znaleckým posudkem.
Doplatku na nájemné, na nějž má vydražitel nárok, by byl vyrovnán rozdíl mezi nájemným, za které musí převzatému nájemníku plniti smlouvou, , — Čís. 9774 —
446
a mezi nájemným, jež by byl za místnosti dostal, kdyby je mohl pronajati z volné ruky, nedostane se vydražiteli najednou, nýbrž v poměrných částkách, splatných v těchže lhůtách, ve kterých jest v nájemní smlouvě sjednána splatnost smluveného nájemného, a to bez úroků.
Zda vydražitel převzetím nájemní smlouvy utrpí újmu znalcem odhadnutou, čili nic, jest posuzovati podle doby příklepu. Pozdější změny v rozpětí umluveného nájemného a nájemného, možného podle odhadu, jdou na vrub vydražitelův.
(Rozh. ze dne 28. března 1930, R I 100/30).
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost přikázal soud prvé stolice vydražiteli 20000 Kč jako náhradu za převzetí nájemní smlouvy Karla K-a. Rekursní soud k rekursům dlužníka i vydražitele napadené usnesení potvrdil. Důvody: jest sice správné, že znalec došel k vyššímu penízi při účtování hodnoty nájemních práv jako břemena, než 20.000 Kč, kteréž prvý soudce použitím § 273 c. ř. s. měl za přiměřené. Lze také souhlasiti s tím, že první soudce nemá právo, když se k odůvodnění svého stanoviska, kteréž se odchyluje od posudku znalce, odvolává na ustanovení § 273 c. ř. s., poněvadž použití tohoto ustanovení má zcela jiné předpoklady. Ale nelze mu odepříti, by se neodchýlil od posudku znalce, má-li k tomu dostatečné důvody. To jest výronem jeho volného práva k hodnocení důkazů. První soudce, i když ne výslovně, přece mlčky uplatnil stanovisko, že se nemůže připojiti k posudku znalce, což také odůvodnil. Neboť poukazuje v tomto směru jednak k tomu, že Vydražitel přenecháním části nejvyššího podání nabyl disposice s hotovým penízem, což jest velkou výhodou a jednak k tomu, že se mu vydražením domu konečně podařilo, dostali krám, kterýž již dávno chtěl dostali a pročež opětně také měl u soudu nájemná řízení zahájena. Když se tedy první soudce s tímto odůvodněním odchyluje od hodnoty těchto nájemních práv znalcem vyúčtované jako břemeno, nepoužil vlastně ustanovení § 273 c. ř. s., nýbrž oceňuje volně důkazy tuto hodnotu ustanovil na 20000 Kč. Může býti jen otázkou, mohl-li to první soudce učiniti, mohl-li bez ohledu na posudek hodnotu nájemních práv jako břemena stanovití nižším penízem. V tomto směru přisvědčuje rekursní soud prvnímu soudci; neboť momenty jím uvedené jsou tu skutečně a zmenšují zcela podstatně újmu, kterou vydražitel převzetím těchto nájemních práv utrpí. Také z okolnosti, že vydražitel dne 19. ledna 1929 s Karlem K-em uzavřel novou nájemní smlouvu, kterou byly vytvořeny úplně nové poměry, lze seznati, že jest velice těžko, by byla úplně spolehlivě objektivně stanovena hodnota těchto nájemních práv jako břemena. To dokazuje ostatně nejlépe chování se vydražitele sama, jenž, jakž aspoň se zdá, sám neví, jakým penízem může si počítati svůj nárok; neboť, kdežto původně požadoval z tohoto titulu 81375 Kč, požaduje nyní 201825 Kč. Dle mínění rekursního soudu lze však z děje, jak jest tu dán, seznati toliko, že jakási újma s převzetím těchto nájemních práv pro vydražitele jest spojena, i když ovšem ji zcela — Čís. 9774 —
447
přesně nelze zjistiti. Nabyl-li tudíž prvý soudce, přihlížeje k veškerým okolnostem, přesvědčení, že 20000 KČ odpovídá poměrům, připojuje se i rekursní soud k tomuto názoru.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu vydražitele, zrušil usnesení obou nižších soudů a uložil prvému soudu, by o věci znovu rozhodl.
Důvody:
Rekursní soud má pravdu v tom, že soudce, stanově odhadní cenu práv, kterých se exekuční řízení týká, není vázán posudkem znalcovým (§§ 30 a 31 odh. ř.). Avšak prvý soud — as ním i rekursní soud — stanovil odhadní ceny nájemných práv jako břemene pro vydražitele odchylně od znaleckého posudku na základě skutečností, k nimž podle zákona přihlížeti neměl. Je totiž mylným názor nižších soudů, že vydražitel dostává náhradou za převzatou nájemní smlouvu do rukou najednou k volnému nakládání větší hotovost, již může uložiti na úroky, a že ji dostává za poškození, o němž je nejisté, zda do roku 1936 skutečně vzejde. Doplatku na nájemné, na který vydražitel podle znalcova posudku má nárok, by se vyrovnal rozdíl mezi nájemným, za které musí převzatému nájemníku smlouvu plniti, a mezi nájemným, jež by byl za místnosti dostal, kdyby je byl mohl pronajati z volné ruky, nedostane se vydražiteli najednou, nýbrž v poměrných částkách, splatných v těchže lhůtách, v kterých jest v nájemní smlouvě sjednána splatnost smluveného nájemného, a to bez úroků, vyjma snad zákonné úroky z prodlení z částek včas splatnosti nezaplacených do dne jejich zaplacení. Otázku, zda vydražitel převzetím nájemní smlouvy utrpí či neutrpí újmu znalcem odhadnutou, jest posuzovati podle doby příklepu, kterým vydražitel nabyl vlastnictví vydraženého domu a od kterého musí, je-li podle výsledku rozvrhového řízení k tomu vůbec povinen, také nájemní smlouvu plniti. Pozdější změny v rozpětí umluveného nájemného a odhadnutého možného nájemného, získaného nájmem z volné ruky, jdou na jeho vydražitelův — vrub. Neprávem přihlížel prvý soud i k tomu, že vydražitel prý získal ve vydraženém domě krám, k vůli němuž, prý zřejmě I dům vydražil. I to jest okolností, jež se přihodila až po udělení příklepu a proto při rozvrhu nejvyššího podání musí zůstati nepovšimnuta. Tyto důvody, z nichž se prvý soud odchýlil od znalcova posudku, tudíž před zákonem neobstojí. Jinak prvý soud znaleckému posudku jen vytýká, že jeho výpočet jest jen vybudován na číslicích předpokládaných, a že tyto předpokládané číslice závisí od nabídky a poptávky všeobecně a zde zvláště právě pro tento dům. Než s takovými prvky vratkosti jest počítati u každého posudku, najmě u každého' odhadu. Proto jest povinností znalce, by si zjednal, jak odhadní'řád předpisuje (§§ 14 a násl. odhad. ř.), nejspolehlivější základy pro svůj posudek, a jest povinností soudu, by základy ty přezkoumal, případně jejich vady odčinil a na základech takto podle praktických možností nejlépe zbudovaných stanovil odhadní cenu (§§ 30, 31 odh. ř.). To nižší soudy opominuly. Proto bylo jejich rozhodnuti zrušiti a prvému soudu uložili, by, doplně řízení podle zásad právě naznačených, znovu rozhodl, která částka se přikazuje vydražiteli z nejvyššího podáni jako náhrada za převzatou nájemní smlouvu po dobu jejího dalšího trvání. Tímto rozhodnutím jest zároveň vyřízen též dovolací rekurs, jímž se povinná domáhá, by vydražiteli nebyla přiznána za převzatou nájemní smlouvu vůbec žádná náhrada.