Čís. 9656.

Žalobní prosba jest neurčitá, domáhá-li se jen dodržení smlouvy bez bližšího údaje, jakého obsahu a v jakém směru.
K neurčitostí žalobního návrhu jest přihlédnouti z úřadu. Soud není ani oprávněn ani povinen, by neurčitou žalobní žádost podle výsledku jednání sám doplnil aneb upravil.
(Rozh. ze dne 15. února 1930, Rv I 126/30).
Procesní soud prvé stolice vyhověl žalobě, by žalovaná byla uznána povinnou dodržeti pachtovní smlouvu a uznati, že pachtovní poměr mezi ní a žalobci trvá až do 1. listopadu 1931. Odvolací soud žalobu zamítl pro neurčitost žalobní prosby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání napadá rozsudek pro nesprávné právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), jež spatřuje v tom, že odvolací soud zamítl žalobu pro neurčitost žalobního žádání. Leč dovolání není opodstatněné. Civilní řád soudní předpisuje, v § 226, by žaloba obsahovala určitou žádost, neboť jest to důležité pro určení příslušnosti soudu a rozhodné jest to pro případný rozsudek. Určité a jasné žádání žalobní, jemuž se podle § 405 c. ř. s. musí rozsudek přimykati, má význam i pro exekuční řízení, ježto, nemá-li rozsudek náležitostí vytčených v § 7 ex. ř., nelze na jeho základě exekuci povoliti. K určitosti žalobní prosby jest soudu přihlížeti, i kdyby v tom směru nebylo odpůrcem nic namítáno, na příklad při rozsudku pro zmeškání. Proto nelze důvodně vytýkati, že odvolací soud zkoumal žalobní žádání v uvedeném směru a, shledav je neurčitým, žalobu zamítl, aniž žalovanou byla proti žalobní prosbě vznesena námitka neurčitosti. Tím se odvolací soud, jak mu dovolatelé vytýkají, neprohřešil proti zásadě § 405 c. ř. s., že nelze rozsudkem přiřknouti něco, co nebylo navrženo. Odvolacímu soudu jest přisvědčiti, že žalobní žádost není, jak předpisuje a na mysli má § 226 c. ř. s., náležitě určitá. Žalobní prosba zní, by žalovaná byla uznána povinnou dodržeti pachtovní smlouvu ze dne 15. března 1925 a uznati, že pachtovní poměr mezi ní a žalobci trvá až do 1. listopadu 1931. V žalobní prosbě se neuvádí, čeho se pachtovní smlouva týká, nejsou v ní uvedeny pachtované pozemky a schází údaj o pachtovném. Žádajíce odsouzení k dodržení smlouvy, neuvedli žalobci v žalobní žádosti, které konkrétní jednání od žalované žádají, na příklad, zda žádají, by jim užívání pachtov- — Čís. 9657 —
250
ního objektu umožnila, totiž jim jej odevzdala, nebo je v užívání objektu ponechala, či jak by podle přednesu ve sporu bylo též lze za to míti, by svolila, že smí žalobci pachtované pozemky do podpachtu dáti, pacht jinému přepustiti. Neobsahujíc nic z toho, co uvedeno, jest žalobní prosba neurčitá (srov. Neumann u § 226 c. ř. s., rozh. ze dne 3. listopadu 1915 Rv III 137/15 uveřejněné v Zentralblattu ai 1916 str. 33, a sb. n. s. čís. 765) a byla právem zamítnuta. Aby soud na základě údajů žaloby nebo podle výsledků sporného jednání žalobní žádost sám doplnil, pokud se týče upravil, k tomu není povolán ani oprávněn a, co se týče žádaného dodržení smlouvy, nebylo ze žaloby a přednesem žalobců ve sporu ani bezpečně zřejmé, co se tím vlastně žádá.

Citace:

Čís. 9656.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 277-278.