Čís. 9542.

Zbavení svéprávnosti (cís. nařízení ze dne 28. června 1916, čís. 207 ř. zák.).
Při výběru osoby (změně v osobě), již jest ustanoviti za prozatímního podpůrce, není soud vázán na příbuzné osoby, jež má býti zbavena svéprávnosti, nýbrž jest prozatímním podpůrcem ustanoviti osobu, požívající zvláštní důvěry, naprosto nesúčastněnou a nemající zájmu na rodinných poměrech.
(Rozh. ze dne 18. ledna 1930, R I 602/29.)
Ve věci zbavení svéprávnosti Dr. Jana K-a ustanovil soud prvé stolice zatímním podpůrcem jeho manželku Zdenku K-ovou. Rekursní soud k rekursu Dr. Jana K-a zbavil Zdenku K-ovou úřadu zatímního podpůrce. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu Zdenky K-ové.
Důvody:
Při zřízení prozatímního podpůrce jest přihlížeti k tomu, by podpůrce neměl na věci osobní zájem a byl tedy za všech okolností s to, by vykonával svěřený mu úřad zcela objektivně, nestranně, jen v zájmu osoby jemu svěřené tak, by v něm měla spolehlivého a bezpečného zastance. Těchto vlastností však se stěžovatelce nedostává, neboť ze spisů lze zřetelně poznati, že nesleduje zájmy svého manžela JUDr. Jana K-a, nýbrž že se snažila hájiti při výkonu úřadu prozatímního podpůrce především zájmy vlastní, a jde tedy o zjevný rozpor v jejich zájmech, což vyplývá jasně i z obsahu jejího podání ze dne 20. prosince 1929. Uváží-li se však, že ze spisů jest patrno, že ani členové rodiny Dr. Jana K-a nežijí ve vzájemné shodě a že tato neshoda mohla by nepříznivě působiti i na objektivní výkon úřadu zatímního podpůrce, kdyby jím byl pověřen některý jiný člen rodiny Jana K-a, vyžadují účelné vedení tohoto úřadu a zájmy osoby, jíž se má po zákonu dostati zatímní ochrany, by zatímním podpůrcem byla ustanovena osoba požívající zvláštní důvěry, naprosto nesúčastněná a nemající zájmu na poměrech rodinných, a bude na prvém soudu, by toho dbal zřizuje prozatímního podpůrce, jehož výběr, není vázán na příbuzné (§7 (1) řádu o zbav. svéprávnosti). Přípustnost změny v osobě ustanoviti zatímně podpůrkyně (stěžovatelky) jest tedy odůvodněna zájmy osoby chráněné (srov. § 261 druhá věta obč. zák. a § 8 (6) řádu o zbav. svépr. a sb. n. s. 3305).

Citace:

č. 9542. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 97-97.