Čís. 9676.

Informativní výslech stran jest i v rozlukovém řízení součástí výsledku ústního jednání, nelze jej pominouti ani v prvé stolici ani při
Civilní rozhodnutí XII. 19 — čís. 9676 —
290
jednání a rozhodování odvolacího soudu. Stalo-li se přes to tak, trpí odvolací řízení podstatnou vadou ve smyslu § 503 čís. 2 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 22. února 1930, Rv I 516/29.)
Žalobě manžela o rozluku manželství z viny žalované manželky procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Rozlukové řízení jest ovládáno vyšetřovací zásadou a proto jest přes to, že dovolatelem dotyčná výtka nebyla vznesena, přede vším zkoumati, zda se napadený rozsudek zakládá na spolehlivém a úplném skutkovém podkladu a zda odvolací soud právem pominul výsledky informativního výslechu stran. Odvolací soud míní, že, nemá-li podle § 99 obč. zák. a čl. VI. čís. 1 uvozovacího zákona k c. ř. s. ani souhlasné doznání manželů co do rozlukového důvodu průvodní moci a je-li vyloučen jako důkazní prostředek výslech stran, nutno úsudkem a majoři ad minus míti za to, že v tomto směru nelze používati jako důkazního prostředku ani informativního výslechu stran, to tím méně, an se předpis § 10 min. nařízení ze dne 9. prosince 1897, čís. 283 ř. zák. úplně shoduje s ustanovením § 99 obč. zák. S tímto právním názorem nelze souhlasiti. Odvolací soud přede vším přehlíží, že čl. VI. čís. 1 uvozovacího zákona k c. ř. s. výslovně mluví o výslechu manželů podle §§ 371 a násl. c. ř. s., nikoliv o informativním výslechu stran ve smyslu § 182 odstavec prvý a třetí c. ř. s., který se od onoho podstatně liší, jakž zřejmo z předpisů §§ 372, 375, 376, 377 až 383 c. ř. s., které neplatí pro informativní výslech stran, nýbrž jen pro důkaz výslechem stran. Podle § 1 ministerského nařízení ze dne 9. prosince 1897, čís. 283 ř. zák. platí pro rozvodové a rozlukové řízení zásadně ustanovení civilního řádu soudního, tedy zejména také předpisy § 182 c. ř. s. o informativním výslechu stran, § 272 c. ř. s., že soud při oceňování důkazů má pečlivě přihlížeti k výsledkům veškerého jednání a dokazování a § 414 c. ř. s., že jest rozsudek vynésti na základě ústního líčení, to jest na základě veškerých výsledků ústního jednání a při něm provedených důkazů. Informativní výslech stran jest tedy i v rozlukovém řízení součástí výsledku ústního jednání, který nelze pominouti ani v prvé stolici ani pří jednání a rozhodování odvolacího soudu. Stalo-li se tak přes to, trpí odvolací řízení podstatnou vadou ve smyslu čís. 2 § 503 c. ř. s. (V témže smyslu rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 3. června 1925 č. j. Rv I 452/25, ze dne 19. března 1926 č. j. Rv II 788/25 a ze dne 1. září 1925 č. j. Rv I 1221/25. Dále Dr. Neumann, kom. k c. ř. s., 1928, str. 1522 a rozhodnutí bývalého nejvyššího soudu ve Vídni Gl. U. čís. 4045 nová řada.) Rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 820 sb. n. s. dovolává se žalovaná v dovolací — Čís. 9677 —
291
odpovědi neprávem, neboť podle tohoto rozhodnutí se nepopírá, že za platnosti § 272 c. ř. s. může seznání stran za šetření o rozlukovém důvodu spolupůsobiti k utvoření soudcovského přesvědčení. Otázkou, zda lze vysloviti rozluku manželství jen na základě informativního výslechu stran a zda takový postup by byl nezákonným obcházením velících předpisů § 99 obč. zák., čl. VI. čís. 1 uvozovacího zákona k c. ř. s., § 10 ministerského nařízení ze dne 9. prosince 1897, čís. 283 ř. z. a § 14 dvorského dekretu ze dne 23. srpna 1819, čís. 1595 sb. s. z., netřeba se v tomto sporu zabývati, ano žalobcovo stanovisko, že tu je hluboký rozvrat manželství, je podporováno dopisem žalované ze dne 8. srpna 1927, okolností, že žalobce beze všeho souhlasil s odděleným bydlištěm žalované a že s ní nežije od 7. ledna 1927, a výpověďmi svědků. Jelikož dovolací soud souhlasí s názorem nižších soudů, že výpovědi svědků nestačí k úsudku, že tu jest hluboký rozvrat manželství ve smyslu § 13 písm. h) rozlukového zákona, a odvolací soud v tomto směru, jak dolí- čeno, neprávem nepřihlížel k výsledkům informativního výslechu stran a není vyloučeno, že by v otázce hlubokého rozvratu manželství byl dospěl k jinému úsudku, kdyby byl tak učinil, nezbývá než napadený rozsudek přes to, že dovolatel dotyčný návrh nevznesl, podle § 503 c. ř. s. zrušiti, věc odvolacímu soudu vrátiti a mu naříditi, by o ní znova rozhodl, přihlížeje při tom i k výsledkům informativního výslechu stran, který po případě bude nutno doplniti.

Citace:

Čís. 9676.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 317-319.