— Čís. 9961 —
Čís. 9961.
Platil-li ten, kdo jest povinen k plněni opětujících se dávek (výživného), jen z omylu (vyvolaného početní chybou ve výroku exekučního titulu) splatné částky přes skutečný nárok oprávněného, nemá toto z omylu konané plněni právní povahu skutečnosti, která svým hmotněprávním účinkem způsobila poměrné zrušení nároku oprávněného na opětující se dávky za další dobu. Povinný může se tu sice podle § 1431 (1435) obč. zák. domáhati vrácení toho, co omylem přeplatil, nemůže se však důvodně žalobou podle § 35 ex. ř. domáhati, by exekuce na opětující se dávky za další dobu byla prohlášena nepřípustnou.
(Rozh. ze dne 5. června 1930, Rv I 1272/29.)
Proti žalobci byla jeho manželkou vedena exekuce k vydobytí výživného. Tvrdě, že vyživovací splátky přeplatil, domáhal se manžel na manželce, by bylo uznáno právem, že nárok žalované na placení výživného za dobu od 1. dubna 1927 do 30. září 1928 zaplacením zanikl. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic. Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Jde jen o otázku, zda žalobcovo plnění na výživné žalované, pokud ' ; přesahovalo měsíční příspěvky 182 Kč, lze považovati za skutkové okolnosti, rušící nárok žalované na další výživné, přiřčené jí rozsudkem ze dne 3. dubna 1923. Nelze o tom pochybovati, že se žalobcovo plnění z' žalované dělo v této době jen z právního důvodu výživného a jen na základě rozsudku ze dne 3. dubna 1923 a že žalovaná jen z tohoto práv ního důvodu přijímala žalobcovy příspěvky. Prováděje dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s., vychází dovolatel, jako již v odvolání, z předpokladu, že pro konané jím přeplatky na výživném nebylo exekučního titulu a že si žalovaná to, co jí bylo takto zaplaceno předem, musí dáti započítati na běžící výživné, dokud částka dovolatelem předem zaplacená nebude vyrovnána pohledávkou proti dovolateli. Tomuto názoru bylo by lze přisvědčiti, kdyby byl dovolatel chtěl přeplatky na výživném předem uspokojiti nárok žalované na určitou dobu budoucí, by se takto pro tuto dobu sprostil své vyživovací povinnosti, a kdyby byla žalovaná tyto přeplatky také přijala k uspokojení svých teprve v budoucnosti splatných nároků. Tomu však tak nebylo, neboť plnění žalobcovo, i pokud přesahovalo příspěvky na výživu přiřčené žalované podle správného znění výroku rozsudku, bylo placením dospělých dávek, t. j. zapravením přisouzené vyživovací pohledávky žalované, záležející v opakujících se dávkách, a žalobce platil na základě exekucí vedených proti němu žalovanou stranou jen omylem, vyvolaným početní chybu ve výroku rozsudku, splatné měsíční částky vyšší, přesahující skutečný nárok žalované. Toto žalobcovo omylem konané plnění nemá právní povahu skutečnosti, jež by svým hmotněprávním účinkem způsobila zrušeni nároku žalované na Opětující se dávky vyživovací za dobu od 1. dubna 1927 do 30. září 1928, neboť nárok ten přes ony přeplatky nezanikl zaplacením, jak se dovolatel nesprávně domnívá. Dovolatel může se arci podle § 1431, pokud se týče § 1435 obč. zák. domáhati vrácení toho, co omylem přeplatil, nemůže se však, odvolávaje se na ony přeplatky, důvodně oposiční žalobou podle § 35 ex. ř. domáhati, by exekuce na výživné za zmíněnou dobu byla prohlášena za nepřípustnou.