Čís. 9538.

Na základě zákona ze dne 22. prosince 1920, čís. 690 sb. z. a n. vstoupila státní železniční správa do služebního poměru zaměstnance Košicko-Bohumínské dráhy jako zákonný zástupce Košicko-Bohumínské dráhy.
Rozsudek, jímž byl pravoplatně zamítnut nárok bývalého zaměstnance Košicko-Bohumínské dráhy proti státní železniční správě o uznání jeho služebního poměru a o placení služebních požitků, působí také na poměr zaměstnance proti Košicko-Bohumínské dráze, napadána-li v napotomní jeho žalobě proti této dráze správnost a platnost rozhodnutí státní železniční správy, jimiž byl zaměstnanec pro odpírání služby a pro neuposlechnutí služebních rozkazů po zastavení služebních požitků propuštěn ze služby.
(Rozh. ze dne 17. ledna 1930, Rv II 61/29.) žaloba, jíž se domáhal bývalý úředník Košicko-Bohumínské dráhy proti této dráze určení, že jeho služební poměr u žalované trvá na dále a že jest mu žalovaná povinna zaplatiti 67350 Kč, byla zamítnuta soudy všech tří stolic. Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalobce byl zaměstnancem žalované Košicko-Bohumínské dráhy a zůstal ve službě i po převzetí jejího provozu státní železniční správou. Zákonem ze dne 22. prosince 1920, čís. 690 sb. z. a n. o převzetí soukromých železnic do státní správy a skutečným převzetím provozu státní správou dne 1. ledna 1921 byl jeho služební poměr změněn. Ač žalobce zůstal i na dále zaměstnancem žalované akciové společnosti jako vlastnice a koncesionářky převzaté železnice a jeho služební poměry zůstaly upraveny služebním řádem žalované strany, přešel výkon práv a důsledkem toho i povinností ze služebního poměru podle § 4 cit. zák. ze žalované strany na státní železniční správu jako provozovatelku železnice. Státní železniční správa zastavila roku 1922 výplatu žalobcových služebních požitků a propustila ho roku 1924 ze služby. Ve sporu žalobce proti státní železniční správě bylo mu přisouzeno na služebních požitcích 3955 Kč, ale nárok na výplatu dalších požitků a na určení, že propuštění, ze služby není platné, byl zamítnut. Rozsudek byl potvrzen zdejším rozhodnutím ze dne 25. března 1926 Rv II 56/26, a to na základě služebního řádu Košicko-Bohumínské dráhy. Žalobce domáhá se nyní žalobou na Košicko-Bohumínské dráze nového jednání a rozhodnutí o trvání svého služebního poměru a o služebních požitcích. Uznává totožnost předmětu nyní zahájeného a dřívějšího sporu, alp poukazuje k tomu, že není zaměstnancem státní železniční Správy, nýbrž žalované strany, že žalovaná strana nebyla v dřívějším sporu žalována ani zastoupena, a tvrdí, že dřívější spor byl proveden se stranou k němu neoprávněnou a že rozhodnutí v něm vydaná nemají s hlediska jeho poměru k žalované straně právní moci. Avšak těmito vývody vyvrací žalobce jen námitku věci rozsouzené, jejíž zamítnutí vešlo ostatně již v moc práva, a námitku nedostatku pasivního oprávnění, jež byla odvolacím soudem rovněž zamítnuta. Rozhodnutí, zda žalobci přísluší právo, by o jeho nárocích, zamítnutých v dřívějším sporu, bylo znovu jednáno a rozhodnuto, nezávisí jen na oněch dvou námitkách, nýbrž také ještě na rozřešení otázky, zda nepůsobí rozsudek o žalobcových nárocích ve sporu se státní železniční správou jako nesporná a nezměnitelná právní skutečnost podle hmotného práva také na žalobcův poměr ke straně nyní žalované. Otázku tu jest zodpověděti v žalobcův neprospěch. Podle § 1 zákona čís. 690/1920, že státní železniční správa provozuje železnici na účet koncesionáře, a podle § 4 téhož zákona, že převzetím provozu přecházejí na železniční státní správu veškerá práva ze služebních smluv proti veškerým zaměstnancům s tím, že po kárné stránce budou podléhati předpisům státních drah, že ministerstvo železnic bude míti právo rozšířiti na ně s výhradou práv nabytých z dosavadních služebních smluv i ostatní předpisy služebních, pracovních a pensijních řádů státních drah, že železniční státní správa bude míti právo podle služební potřeby přesazovati zaměstnance převzaté dráhy na jiné trati státem provozované a zaměstnance jiných tratí na trati převzaté železnice, to vše, neodmítne-li zaměstnanec převzaté železnice další setrvání ve službě, pro kterýž případ byl mu zaručen nárok na odpočivné požitky nebo na odbytné, — vstoupila státní želez, správa do žalobcova služebního poměru jako zákonný zástupce žalované strany s účinkem, že z veškerých jejích právních jednání a rozhodnutí, učiněných v mezích služebního řádu žalované strany a zákona, bude žalovaná strana jako nositelka služebního poměru přímo oprávněna i zavázána, dále že žalovaná strana nemůže svá práva ze služební smlouvy po převzetí provozu státem jinak vykonávati a uplatniti než prostřednictvím státní železniční správy. Žalobce neuplatňuje proti Košicko-Bohumínské dráze žalobní nárok z nějakého jejího jednání neb opomenutí, nýbrž napadá žalobou správnost a platnost rozhodnutí státní železniční správy, jimiž byl pro odpírání služby a pro neuposlechnutí služebních rozkazů po zastavení služebních požitků propuštěn ze služby, ale právě tato rozhodnutí spadají zcela nepochybně do oboru práv, jež podle zákona čís. 690/1920 přešla na státní železniční správu jako provozovatelku železnice s účinkem zavazujícím přímo žalovanou stranu. Poněvadž státní železniční správa je vydala vlastním jménem, nebylo s hlediska procesního práva překážky, by se žalobce nedomáhal jejich soudního přezkoumání žalobou podanou přímo proti státní železniční správě, a by státní železniční správa neprovedla spor vlastním jménem. Přes to byl onen spor proveden na účet strany žalované a rozhodnutí v něm působí jako právní skutečnost i proti straně nyní žalované. Tak, jakoby v případě, že by žalobcův nárok byl býval v onom sporu uznán, musila by i strana nyní žalovaná uznávati další trvání žalobcova služebního poměru, ač nebyla v onom sporu formálně zastoupena, a mohla by se po případě hojiti jen na státní železniční správě, má právo dovolávati se proti žalobci nepříznivého mu rozhodnutí dřívějšího sporu. Když se postavila na jeho půdu, musila býti žaloba zamítnuta, aniž bylo třeba a lze přezkoumávati jeho správnost, a zamítavé rozhodnutí nižších soudů bylo potvrditi, aniž bylo třeba se zabývati s vytýkanými vadami řízení.

Citace:

č. 9538. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 88-90.