Čís. 9838.

Povinnosti prodatele a kupitele, převzavšího zaplacení dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti, při ukládání této dávky. Pokud není prodatel práv kupiteli, zavázavšímu se zaplatiti dávku z přírůstku hodnoty, náhradou škody, přistoupil-li na nabývací cenu dvakráte vyšší než udal odhadce. Kupitelé, převzavší zaplacení dávky z přírůstku hodnoty, ručí prodateli rukou nerozdílnou.
(Rozh. ze dne 15. dubna 1930, Rv II 414/29).
Žalovaní koupili od žalobců pozemek a zavázali se v kupní smlouvě, že ponesou dávku z přírůstku hodnoty. Dávka z přírůstku hodnoty byla vyměřena žalobcům, kteří ji zaplatili a domáhali se náhrady na žalovaných rukou společnou a. nerozdílnou. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic,
Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Přisvědčiti jest žalovaným jen v tom, že, třebas to nebylo výslovně umluveno, žalobci byli povinni hájiti v řízení o dávce z přírůstku hodnoty zájmy žalovaných a udati všechny pro vyměření dávky důležité okolnosti úplně a podle pravdy, dále že ručí za porušení obyčejné píle a pozornosti při plnění této smluvní povinnosti. Závazek žalobců plyne z pravidel §§ 863 a 914 obč. zák., že vůle smluvních stran nemusí býti projevena výslovně, že nutno vyšetřiti pravou vůli stran a smlouvu vykládati tak, jak to žádá obyčej poctivého pospolitého styku. Závazkem žalobců nebyli ovšem sproštěni žalovaní povinnosti k téže píli a bedlivosti, a nemohou nyní, když ji sami zanedbali, přesunovati škodlivé následky vlastního opomenutí na žalobce. Povinnou bedlivost zanedbali tím, že nezařídili, by byla hned v přiznání k dávce nabývací cena k 1. lednu 1914 udána částkou 78 h za 1 m2, kterou nyní doličují jako jediné správnou, dále že nepřišli k úřednímu jednání o této ceně dne 4. května 1928, ač byli k němu obesláni, a že ani jinak nepečovali o to, by žalobci při jednání trvali na ceně, jimi za správnou považované. Žalovaní vytýkají sice odvolacímu soudu rozpor se spisy pro jeho předpoklad, že jim byly již při ujednání smlouvy známy ceny, za které byly jiné části téhož pozemku před rokem 1914 odprodávány, avšak tato výtka postihuje ve skutečnosti je samy, neboť stěžují si na jiném místě odvolacího spisu, že nebyl proveden důkaz výslechem stran o tom, že vyjednávali se žalobci o koupi pozemku na základě dřívější kupní ceny 78 h za 1 m2. Každým způsobem byla žalovaným známa tato cena již dne 4. května 1928, kdy byli obesláni k úřednímu jednání o nabývací ceně, ale nepřišli, neboť týž den udali onu cenu zemskému úřadu zvláštním písemním podáním. Stalo se tedy vinou samých žalovaných, že při úředním jednání o nabývací ceně nebyla cena 78 h za 1 m2 ohlášena jako obecná cena v den 1. ledna 1914, a jest jen zkoumati, zda také žalobci neporušili povinnost.k obyčejné píli a bedlivosti podle § 1297 obč. zák., kterou byli žalovaným povinni, tím, že prvý žalobce uznal při zmíněném úředním jednání za nabývací cenu 500 K. Nejvyšší soud souhlasí s nižšími soudy, že v tomto uznání nelze spatřovati zavinění žalobců, jež by je zavazovalo k náhradě škody. Jednání dělo se na základě posudku přítomného místního odhadce, že obecná cena pozemku ke dni 1. ledna 1914 byla 500 K za jitro, cena odprodané části pozemku tedy 250 K. Podle skutkového zjištění nižších soudů přednesl prvý žalobce proti tomu, že části pozemku byly prodány dráže, načež zástupce zemského úřadu navrhl, by za nabývací cenu bylo vzato 500 K. Poněvadž tato částka byla dvakrát vyšší, než udal, odhadce, a žalobce neměl, proč by pochyboval o odborné znalosti a nestrannosti i odhadce, i zástupce zemského úřadu, mohl se právem domnívati, že jedná, přistupuje na cenu dvakráte vyšší, než udal odhadce, ve prospěch žalovaných. Když žalovaní vytýkají žalobci, že měl uvážiti nezávaznost posudku přítomného odhadce a možnost odhadu soudního, vliv, jaký mělo přistoupení k ceně 500 K na vyměření dávky, předpisy odhadního řádu, podle nichž prý za obecnou cenu v roce 1914 má býti pokládána ona cena, za niž byly dříve jiné části téhož pozemku skutečně prodány, dále že pozemek byl prodán za účelem dobývání písku, ukládají mu vědomosti, za jichž nedostatek neručí jako obyčejný hospodář (§ 1297 obč. zák.). Ručil by za ně jen jako znalec podle § 1299 obč. zák., ale povinnost žalobců, projeviti v řízení o dávce odborné právní vědomosti a jim odpovídající píli a pozornost, nelze odvoditi ani že zákona ani z kupní smlouvy. Námitka žalovaných, že žalobci jim způsobili uznáním nabývací ceny 500 K škodu a že jsou povinni jim nahradíti, oč bylo více na dávce předepsáno, než kdyby za základ jejího vyměření byla vzata nabývací cena 2231 K 58 h, byla nižšími soudy právem zamítnuta. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení není opodstatněn, a rozhodnutí nižších soudů bylo potvrditi, aniž bylo třeba zabýváti se dalšími podle § 503 č. 2 a 3 c. ř. s. uplatněnými výtkami kusosti řízení a rozporu se spisy. Odsouzení žalovaných k placení solidárnímu jest odůvodněno předpisem § 13 dávkového řádu, dodatek III vl. nař. čís. 143/1922, že i zcizitelé, i nabyvatelé platí dávku rukou nerozdílnou. Dávka jest podle zákona věcí nedělitelnou, jest-li k placení povinno několik osob, ručí podle § 890 obč. zák. každým dlužník za celou dávku.

Citace:

Čís. 9838. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 599-601.