Čís. 9818.

Šekový zákon ze dne 3. dubna 1906, čís. 84 ř. zák. I když se výstavce šeku dopustil zavinění, jímž usnadnil jeho padělání, není vyloučeno i trasátovo ručení za škodu z výplaty šeku falešného neb padělaného, lze-li mu přičísti zavinění při zkoumáni pravosti a nezávadnosti šeku, zejména co do správnosti podpisu vydatelova. Platí tu § 1304 obč. zák.
(Rozh. ze dne 11. dubna 1930, Rv I 1322/29).
Žalobce Rudolf Š. zapomenul šekovou knížku, již svémochě vyplnil Ferdinand K., načež mu poštovní erár vyplatil 1.000 Kč. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na poštovním eráru náhrady 750 Kč, uznávaje, že sám má částečně vinu na výplatě šeku neoprávněné osobě, kteroužto vinu ocenil na jednu čtvrtinu. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Zákonem ze dne 11. března 1919, Čís. 140 Sb. z. a n., zejména čl. 1, odst. 4, nebylo stanoveno ručení za ztrátu peněz, pokud se týče za poškození účastníka šekového účtu, takže slovům »ručí za peníze svěřené« jest rozuměti ručení podle obecných pravidel o náhradě škody. Proto by žalovaná strana byla povinna k náhradě škody jen tehdy, kdyby bylo na její straně protiprávní zaviněné jednání. To však nebylo dokázáno. Zejména žalující strana neprokázala, že šeky byly zkoumány co do podpisu ledabyle, naopak soud zjistil, že podpisy na nich jsou skoro shodné s podpisem žalobcovým. Dále žalovaná strana neporušila předpis, ukládající jí, by odmítla honorovati šeky, které nejdou pořadově za sebou; předpis § 25 čís. 6 šekových pravidel stanoví jen, že žalobce má šeky upotřebovati podle poř. čís. nic více.
Posléze nebylo žalované straně ani dokázáno, že by šek č. 10 vyplatila, ač jí byl již znám žalobcův dopis ze dne 15. října 1926. Důkaz výslechem žalující strany o tom soud neprováděl, ježto žalobce, který ten den byl mimo Prahu, nemůže o tom nic věděti. Žalobce tedy nedokázal protiprávní zaviněné jednání na straně žalované a proto již z toho důvodu stihá škoda jen jeho, to tím více, že podle positivního předpisu pravidel šekového řízení § 16 odst. 5 (kterýžto předpis jest obsahem obdobný ustanovení § 20 šek. zák., »že vydatel šeku nese škodu, pokud ho stihá vina ve příčině falšování nebo padělání«), postihuje vlastníka účtu každá škoda ze ztráty nebo z jakéhokoliv zneužití šeků, jež mu nebyly řádně dodány. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Jde jen o právní posouzení věci, při čemž padá na váhu výklad § 20 odst. 4 zák. o šeku a čl. 1 zákona ze dne 11. března 1919, čís. 140 sb. z. a n.
V tom směru jest rozeznávati, zda lze některé ze stran přičísti vinu čili nic. Každá z obou stran, vydavatel i trassát, práva jest v prvé řadě ze svého zavinění. Umožnil-li majitel konta, vydavatel šeku, neopatrným uschováním šekového sešitu neb lehkomyslným vydáním šeku zfalšování nebo paděláni, spadá nebezpečí na něho. A rovněž i, vyplatil-li adresát Šek, ačkoli by byl při řádné kupecké opatrnosti a pozornosti musil poznati, že jest zfalšován neb padělán, musí nésti škodu z toho povstalou, t. j. musí ze svého vyplatiti šek falešný, nebo, je-li jeho obsah zfalšován, musí sám nahraditi, oč byla suma šekovní takto falešně zvýšena. Jen, nelze-li vinu vydateli přičísti, jest vyplacení takového šeku pokládati za náhodu, která se sběhla ve jmění trasátově a musí tedy podle ustanovení § 1311 obč. zák. trasát škodu tu sám ze svého nésti. V tomto směru zákon vydal ještě další ustánovení, že úmluva; odporující zákonným těmto zásadám, nemá účinku, by ustanoven; zákona o tom, kdo nese škodu z falešných nebo padělaných šeků, nemohla stanovami ústavu neb jinými úmluvami býti obcházena. Při tom ovšem jest přihlédnouti i k tomu, zdali se snad nesbíhá vina obou stran, neboť v takovém případě jest zajisté rozluštiti otázku náhrady škody, byť i nebylo v zákoně o tom Výslovného ustanovení, podle nařízení § 1304 obč. zák. tak, že škodu jest rozděliti podle poměru zavinění. Z těchto úvah plyne tudíž, že není zákonem vyloučeno ručení trasáta za škodu ani tehdy, když bylo na straně vydatele zavinění, je-li zavinění to i na straně trasátově. A tu i v teorii i v praksi jest ustálen názor, že trasát musí vydatelův podpis dobře znáti a pilně, pozorně a opětně jej na šeku prohlédnouti, a že, vyplatí-li šek s padělaným podpisem vydavatelovým, nese škodu z toho povstalou. Jelikož soud odvolací zjistil, že žalobcův podpis na šeku čís. 9 a 10 na prvý pohled nesouhlasí s podpisem v podpisovém sešitě, a přes to byl žalovanou stranou vyplacen, plyne z toho nutně závěr i přes zjištění prvého soudu, že Václav š. zkoumal oba šeky co do podpisu a nenašel nic podezřelého, že žalovaná strana nezkoumala podpis řádně, jakž bylo její povinností, a že ji tudíž stíhá zavinění na tom, že byl padělaný šek vyplacen a vydavateli způsobena škoda 1.000 Kč. Ovšem i žalobce stíhá zavinění potud, že zapomněl šek v cizím krámě, že neopatrně šek uschoval, kteroužto okolnost žalobce sám uznal a žalobu z toho důvodu obmezil. jde tudíž jen o posouzení, čí zavinění v souzeném případě jest, větší. Odvolací soud dospívá k závěru, že jest tomu tak na straně žalované. Vždyť již samo sebou podle teorie i převalné části prakse pravidlem spadá nebezpečí z falešného neb padělaného šeku na trasáta, kdežto na vydavatele jen, když mu lze vinu přičísti, tedy na tohoto jen výminečně, což má ten účel, by důvěra v šek byla založena a zachována, neboť musila by důvěra v ústav valně trpěti, kdyby vydavatel, majitel konta byl v nebezpečí, že bude povinen falešné neb padělané šeky vyplatiti, i když mu nebude lze vinu přičísti. (Srov. zejména Unger I. c., též Cohn u Endemana III. Str. 1165 a v Čas. pro p. srov. XII. str. 122—124.) Tím větší zavinění jest tu, je-li prokázáno zjevné porušení povinnosti řádného a bedlivého a opatrného prohlédnutí podpisu na šecích čís, 9 a 10. Vzhledem k tomu odhaduje odvolací soud zavinění žalobce jen na kdežto zavinění žalované strany na %, a poněvadž již žalobce žádá náhradu jen % způsobené škody, jest jeho požadavek úplně odůvodněným a mělo býti proto obmezené žalobní žádosti ,vyhověno.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalovaného potud, že uznal žalovaného povinným zaplatiti žalobci jen 500 Kč.
Důvody:
Dovolání vytýká rozsudku odvolacího soudu jen nesprávné právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Podle § 20 zákona ze dne 3. dubna 1906, čís. 84 ř. zák. stíhá škoda plynoucí z výplaty falešného neb padělaného šeku domnělého vydatele falešného nebo vydatele padělaného šeku, pokud těmto osobám lze přičísti vzhledem k falšování neb padělání zavinění nebo pokud bylo falšování neb padělání provedeno jich zaměstnanci, jichž se používá při zacházení se šeky, jinak má nésti škodu šekovník. Odchylná úmluva nemá právních účinků. Zásadně postihuje tedy škoda trasáta, který vyplatil falešný nebo padělaný šek, pokud nelze přičísti domnělému, pokud se'týče skutečnému vydateli šeku zavinění ve smyslu právě vytčeném, nebo nebyl-li šek zfalšován neb padělán jeho zaměstnanci pověřenými vyřizováním šekových záležitostí. Ale i když se výstavce šeku dopustil zavinění, na př. neuschovav řádně šekové blankety (srov. Pravidla pro šekové řízení poštovního úřadu šekového § 16 odst. 5), neb vyplniv neopatrně šek, čímž usnadnil možnost padělání, není vyloučeno trasátovo ručení za škodu z výplaty šeku falešného neb padělaného, lze-li mu přičísti zavinění při zkoumání pravosti a nezávadnosti šeku, zejména co do správnosti podpisu vydatelova, který trasát musí dobře znáti a pilně, pozorně a opatrně na šeku prohlédnouti. Otázku, koho postihuje škoda při zavinění obou stran, šekový zákon sice neřeší, avšak podle § 1304 obč. zák. ručí každý za škodu podle poměru svého zavinění a, nelze-li poměr ten stanovití, každý polovicí (srov. Canstein: Der Schek nach osterr. Gesetze vom 3. Apríl 1906 str. 116 a 117, Pavlíček: Šek ve vědě a zákonodárství str. 158, 159 a dodatek k tomuto spisu z roku 1906, str. 22). V souzeném případě bylo odvolacím soudem zjištěno, že podpisy výstavce Rudolfa Š-a na šecích čís. 9 a 10 a na podpisovém sešitě jsou zcela různé, nejen svými tahy, nýbrž i tím, že na podpisovém sešitě je napsáno napřed příjmení a pak teprve křestní jméno, kdežto na šecích čís. 9 a 10 je tomu naopak. Jest tedy správným úsudek odvolacího soudu, že šekový úřad nezkoumal podpisy na obou šecích řádně, jak bylo jeho povinností, a že jej stíhá zavinění na tom, že falšované šeky byly vyplaceny neoprávněné osobě, Čímž výstavci vzešla škoda 1.000 Kč. Ale ani majitel účtu, domnělý vydatel obou závadných šeků, není bez viny, neboť bylo zjištěno, že šekovou knížku zapomněl v cizím krámě, čímž umožnil použití šeků Ferdinandem K-em. Sbíhá se tedy zavinění obou stran a jest použiti zásady § 1304 obč. zák. o dělení škody. Poněvadž poměr zavinění nelze přesně určití, postihuje škoda obě strany rovným dílem, při, čemž jest vžiti v počet celkovou škodu, jak byla původně zažalována, tedy 1.000 Kč. ježto žalobce přiznal zásadně i svoje zavinění, které arci odhadl jen poměrem jedné čtvrtiny ke třem čtvrtinám zavinění žalovaného a z tohoto důvodu omezil již žalobu o 250 Kč, zbývá k jeho tíži ještě další čtvrtina 250 Kč, kdežto na. žalovaného připadá druhá polovice, tudíž 500 Kč. Tuto částku i s.příslušnými zákonnými úroky jest proto povinen žalobci zaplatiti.

Citace:

Čís. 9818. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 556-559.