Čís. 9855.

Zbavení svéprávnosti (cís. nařízení ze dne 28. června 1916, čís. 207 ř. zák.).
Starosta obce pobytu není oprávněn k návrhu na zbavení svéprávnosti pro duševní chorobu nebo pro slabomyslnost. K jeho podáni lze přihlížeti jen jako k oznámení soudu o určitých okolnostech za tím účelem, by soud mohl po případě zahájiti šetření z úřadu. Starosta není oprávněn k rekursu proti usnesení Odporového soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na zbavení svéprávnosti pro duševní chorobu nebo pro slabomyslnost.
(Rozh. ze dne 25. dubna 1930, R II 110/30.)
Soud prvé stolice zbavil Jana M-a částečně svéprávnosti pro duševní chorobu. Rekursní soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že se Jan M. nezbavuje svéprávnosti pro duševní chorobu.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs starosty obce Š., a uložil soudu prvé stolice, by jednal a rozhodl o návrhu starosty obce pobytu, by manželé Jan a Anežka M-ovi byli částečně zbaveni svéprávnosti pro marnotratnost a pijáctví.
Důvody:
Dosavadní řízení omezeno bylo jen na to, zda jest zbaviti Jana M-a částečně svéprávnosti pro duševní chorobu. K zahájení řízení dalo podnět podání podepsané starostou obce š. Vojtěchem P-em ze dne 29. září 1929, v něínž obecní rada obce Š. se souhlasem obecního zastupitelstva »žádá«, by manželé Jan a Anežka M-ovi v této obci bydlící byli omezeni ve svéprávnosti, kromě jiného i proto, že Jan M. není duševně úplně zdráv. Má-li kdo býti zbaven svéprávnosti pro duševní chorobu nebo pro slabomyslnost, lze podle § 25 řádu o zbav. svépráv. příslušné jednání zahájiti buď k návrhu neb i z úřadu; při ostatních důvodech, z nichž může býti někdo zbaven svéprávnosti, lze řízení zahájiti, jen k návrhu. V § 26 vypočítávají se osoby a orgány, které jsou oprávněny učiniti návrh na zbavení svéprávností. Podle tohoto § není však ani starostovi obce pobytu přiznáno právo navrhnouti zbavení svéprávnosti pro duševní chorobu nebo pro slabomyslnost. Odporový soud proto správně uznal, že k řečenému podání starosty obce pobytu, pokud jde o zbavení svéprávnosti pro duševní chorobu, lze přihlížeti jen jako k oznámení, které se činí příslušnému soudu o určitých okolnostech za tím účelem, by soud po případě mohl z úřadu konati šetření. Nemá proto starosta obce Š. v odporovém řízení, kdež bylo rozhodovati jen o odporu Jana M-a proti usnesení soudu prvé stolice, vyslovujícímu částečné zbavení svéprávnosti pro duševní chorobu, postavení navrhovatele po rozumu § 26 řádu o zbavení svéprávnosti; proto nelze starostu obce považovati za účastníka odporového řízení, pokud jde o zbavení svéprávnosti pro duševní chorobu nebo pro slabomyslnost, a nebylo ani třeba, by jemu nebo obci Š. bylo podle § 65 (2) téhož řádu doručeno usnesení, jímž bylo rozhodnouti o odporu. Než i když se tak stalo, nestal se tím starosta obce navrhovatelem, který by byl podle § 49 (2) řádu o zbavení svéprávnosti oprávněn stěžovati si na rozhodnutí odporového soudu. Bylo proto rekurs starosty Vojtěcha P-a odmítnouti jako nepřípustný. K vůli úplnosti se podotýká, že od doručení rozhodnutí podle § 65 druhý odstavec cit. řádu rozeznávati jest pouhé oznámení výsledku řízení, které se dle § 66 téhož řádu učiniti má politickému úřadu prvé stolice a obecnímu úřadu místa pobytu. Za to, pokud jde o návrh, aby manželé Jan a Anežka M-ovi byli částečně zbaveni svéprávnosti pro marnotratnost a pijáctví, nelze vzhledem k § 26 (3) řádu o zbavení svéprávnosti odepříti starostovi obce pobytu postavení navrhovatele. Ježto však dosud o tomto návrhu nebylo v nižších stolicích rozhodováno, bude nyní povinností soudu prvé stolice, by po předepsaném šetření i o tomto návrhu rozhodl.

Citace:

Čís. 9855. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 633-634.