Čís. 9639.

Za života zůstavitelova nemá nepominutelný dědic právní zájem na bezodkladná zjištění (§ 228 c. ř. s.), že odstupní smlouva mezi zůstavitelem a třetí osobou byla darováním a že tímto darováním byl zkrácen žalobcův nárok na povinný díl.
(Rozh. ze dne 8. února 1930, Rv II 310/29.) — Čís. 9640 —
220
Za života matčina domáhal se žalobce na matce a na svých sourozencích zjištění, že smlouva, jíž odstoupila matka sourozencům, žalobcovým půllán, jest darováním a že darováním tím byl zkrácen žalobcův nárok na povinný díl. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Pokud jde o dovolací důvod nesprávného právního posouzení (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), vytýká dovolatel, že odvolací soud neprávem má za to, že tu není předpokladů pro žalobu určovací podle § 228 c. ř. s. Žalobu určovací lze podle tohoto § podati jen, žaluje-li se o určení právního poměru nebo práva nebo pravosti a nepravosti listiny a má-li žalobce právní zájem na neodkladném určení. Otázku, zda se žalobce podle žalobní prosby domáhá určení právního poměru nebo práva, či jen určení skutečností, netřeba řešiti, neboť, i kdyby šlo o určení právního poměru, nedostává se žalobci právního zájmu na bezodkladném jeho určení. Nárok na povinný díl připadne žalobci až po smrti jeho matky a uspokojuje se tento nárok především z pozůstalosti, pokud stačí (§§ 783 a 784 obč. zák.); teprve, když pozůstalost nestačí, může nepominutelný dědic požadovali na obdařených k úhradě schodku na povinný díl vydání peněžitého daru nebo darované věci (§§ 785 a 951 obč. zák.). Jest zcela nejisto, jak se vytváří poměry v době smrti matčiny a zda bude míti žalobce v tuto dobu zájem na požadovaném určení. Nelze se proto domáhati již předem určení právního poměru, který teprve snad v budoucnosti nastane, a je tím proto i vyloučen právní zájem na určení takovéhoto právního poměru. Okolnost, že matka žalobcova je nyní 75 roků stará, takže v brzku může zemříti, a že by tím žalobci důkaz jejím výslechem ušel, nemůže odůvodnili právní jeho zájem na požadovaném určení, neboť k zajištění důkazů slouží předpisy §§ 384 a násl. c. ř. s., nelze však za tím účelem podati žalobu určovací. Byla proto žaloba nižšími soudy vším právem zamítnuta.

Citace:

Čís. 9639.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 247-248.