— Čís. 9929 —
733
Čís. 9929.
Pro zajišťovací převlastnéní movité věci se vyžaduje týž nabývací způsob jako k nabytí zástavního práva k movitostem. Odevzdání prohlášením nestačí. K odevzdání automobilu nestačí po případě připevnění malé tabulky ve vyhloubenině pro šoférovy nohy.
(Rozh. ze dne 22. května 1930, Rv I 1215/29).
Žalobkyně zakládala žalobní nárok podle § 258 ex. ř. na tvrzení, že auto, které v exekuční dražbě proti Heřmanu T-ovi bylo prodáno a jehož výtěžek přikázán byl žalovaným jako vymáhajícím věřitelům, byl jí T-em a V-em, který auto od Vibalda W-a koupil, převlastněn k zajištění její peněžité pohledávky. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody;
Zajišťovací převlastnění jest ovšem považovati za platný důvod k nabytí vlastnictví a vlastnictví takové opravňuje nabyvatele i k žalobě podle § 258 ex. ř., o niž tu jde. Než odvolací soud dospěl v souzeném případě ke správnému úsudku, že k platnému převlastnění nákladního auta na žalobkyni nedošlo pro nedostatek platného nabývacího způsobu. Převlastnění movité věci k zajištění jest zahaleným zastavením věci a proto jest pro ně vyžadovati týž způsob nabývací, jímž jest platně nabýváno zástavního práva k movitým věcem. Způsob nabývání zástavního práva určují §§451 a 452 obč. zák. Věřitel musí vžiti zastavenou mu movitou věc do uschování a, nelze-li ji odevzdati hmotně z ruky do ruky, musí býti použito takových znamení, ze kterých může každý poznati, že věc jest zastavena. Tomu jest tak i při převlastnění movité věci k zajištění, jež odevzdání z ruky do ruky nepřipouští, ana převlastněná věc i nadále zůstane v držení převlastňujícího dlužníka. Mohlo by býti ohrožením úvěru důvěřujících osob zjišťovacím převodem vlastnictví, kdyby věci odevzdány byly pouhým prohlášením třetím osobám nepoznatelným, jakž je tomu i při zastavení věci bez odevzdání do držby. Nelze podhybovati, že zákon, zakazuje zřízení zástavního práva prohlášením, nemůže dopustiti stejně povážlivé nabytí vlastnického práva k zajišťovacímu účelu. V souzeném případě záležel, jak zjištěno, nabývací způsob jednak v tom, že dlužníci T. a V. odevzdali zástupci žalobkyně jako věřiteliky, Aloisů H-ovi, písemné prohlášení ze dne 12. listopadu 1926, v němž potvrdili, že jim žalobkyně umožnila kup automobilu poskytnutím zápůjčky 33000 Kč, že odevzdávají koupené auto žalobkyni do neomezeného vlastnictví, jež jim auto propůjčuje k užívání, jednak v tom, že Vilibald W., od něhož T. a V. auto koupili, poznamenal na úředním osvědčení o typu auta, že právo vlastnické k autu jest vyhraženo žalobkyni, posléze však i v tom, že Alois H. připevnil plechovou tabulku 7-5 cm dlouhou a 1-3 cm širokou s nápisem »Majetek firmy Eduard B. a spol.« v autu na místě ve vyhloubině pro šoférovy nohy. Pokud se týče odevzdání písemného prohlášení a poznámky na úředním osvědčení šlo o odevzdání pouhým prohlášením po rozumu § 428 obč. zák., které, jak shora bylo dolíčeno, není platným nabývacím způsobem při zjišťovacím převlastnění. Pokud se však týče připevnění řečené tabulky v autu, dospěl odvolací soud ze zjištěných rozměrů a celé povahy tabulky, jakož i z místa, kde byla v autu připevněna, jakož i z notorické skutečnosti, že takové tabulky i s označením původu automobilu bývají připevňovány na automobilech, ke skutkovému závěru, že se připevnění tabulky nestalo tak, že z toho každý musil ihned poznati, že auto patří žalobkyni. Proti správnosti tohoto skutkového úsudku brojí dovolatelka v dovolání nedovoleně. Řečené odevzdání auta do zajišťovacího vlastnictví žalobkyně připevněním tabulky, tudíž znamením, nestalo se tedy způsobem v §§ 451, 452 a 427 obč. zák. požadovaným a odvolací soud právem dospěl k právnímu úsudku, že žalobkyně vlastnictví k autu platně nenabyla a že proto i její žalobní nárok podle § 258 ex. ř., jenž se nezakládá na platném zajišťovacím převlastnění auta, není důvodný.