Čís. 9660.

Pro povinnost poddlužníka složití pohledávku na soudě v případě § 307 ex. ř. (§ 329 ex. ř.) jest lhostejno, zda poddlužník pohledlávku (nárok) uznal.
Výslech poddlužníka podle § 307 ex. ř. má se obmeziti jen na to, zda jsou splněny podmínky složení na soudě; o případných námitkách proti pohledávce se při něm nejedná. Výlohy svého vyjádření hradí tu poddlužník sám.
Nevyhověl-li poddlužník příkazu podle § 307 ex. ř., nelze sice příkaz vykonati, ale poddlužník může býti ku složení donucen žalobou. Za neuposlechnutí příkazu ručí poddlužník podle zásad občanského zákona.
(Rozh. ze dne 20. února 1930, R I 94/30).
Soud prvé stolice zamítl návrh vymáhající věřitelky, by bylo poddlužnici přikázáno, by vydala do soudní úschovy zboží, ohledně něhož byl nárok na vydání zabaven a přikázán vymáhající věřitelce k vybrání. Rekursní soud toto usnesení zrušil a vrátil věc prvému soudu, by znovu rozhodl. Soud prvé stolice po té opět návrh zamítl. Důvody: Vymáhající věřitelce byl usnesením zdejšího soudu ze dne 13. září 1929 přikázán k vybrání nárok, který přísluší dlužnici proti firmě Jindřich J. na vydání textilního zboží v ceně 36—38000 Kč. Podle zprávy výkonného orgánu ze dne 3. října 1929 odepřela mu firma zboží vydati, ježto zboží dala jí k úpravě Občanská záložna v Ú. a nikoliv dlužnice. Vymáhající strana proto navrhla, by poddlužnici bylo přikázáno, vydati zboží do soudní úschovy. Poddlužnice ve vyjádření ze dne 17. prosince 1929 trvá na svém původním vyjádření a prohlášení ze dne 3. října 1929 k soudnímu vykonavateli, odepřela tedy vydati zboží, na které si podle vyjádření poddlužnice činí nárok i Občanská záložna v Ú., což také vysvítá z předloženého dopisu ze dne 4. listopadu 1929. Podle §§ 307 a 327 ex. ř. jest poddlužník povinen nárok přikázaný k vybrání vydati výkonnému orgánu po případě na soudě složití, činí-li si i jiné osoby nároky. Výkonný orgán, jemuž bylo nařízeno, by převzal věci, není oprávněn použiti proti poddlužníkovi donucovacích prostředků, nýbrž může jen zápisem zjistiti, že bylo vydání odepřeno. To se již stalo dne 3. října 1929, o čemž vymáhající strana byla vyrozuměna, a jeví se tedy vzhledem k prohlášení poddlužníka návrh vymáhající strany na vydání zboží do soudní úschovy jako zbytečný a byl proto návrh ten zamítnut, poněvadž vymáhající strana mohla již na základě vyjádření poddlužníka ze dne 3. října 1929 proti němu zakročiti žalobou. Rekursní soud návrhu nevyhověl. Důvody: Zdejším usnesením — Čís. 9661 —
255
ze dne 28. listopadu 1929 nařízeno prvému soudu, by o návrhu vymáhající sírany, by poddlužnici bylo uloženo vydati zboží do soudní úschovy ve smyslu § 307 ex. ř., rozhodl po předchozím výslechu poddlužnice, a bylo naznačeno, že okolnost, že poddlužník nemůže bytí k vydání věci nucen, není důvodem k zamítnutí návrhu. Opětné zamítnutí návrhu s poukazem k tomu, že vymáhající strana mohla již na základě vyjádření poddlužníka k výkonnému orgánu ze dne 3. října 1929 proti němu zakročiti žalobou; jest nesprávným, neboť podání žaloby proti poddlužníku musí předcházeti vzhledem k § 329 ex. ř. podle § 307 ex. ř. příkaz soudu ke složení. Podle § 307 ex. ř. jest poddlužník, činí-li si na nárok přikázaný k vybrání kromě vymáhajícího věřitele nárok i jiné osoby k návrhu věřitele povinen pohledávku po případe nárok složití na soudě. Slyšení poddlužníká omezí se na to, zda jsou tu zákonné podmínky složení. V tomto směru zjistil prvý soudce vyjádřením poddlužnice, že odpírá vydati zboží a že si na ně činí nároky též Občanská záložna v Ú., což i dopisem ze dne 4. listopadu 1929 béře za prokázáno. Podmínky příkazu podle § 307 ex. ř. jsou tudíž splněny a mělo býti návrhu vymáhající věřitelky vyhověno, jelikož jest jen její věcí, jakých prostředků použije k vymožení svého nároku, kdyby poddlužnice příkazu nevyhověla, neboť příkaz není proti ní vykonatelným a může k tomu býti přidržena jen žalobou. Stížnost ve věcí samé jest tudíž důvodnou, bylo jí vyhověno a usnesení prvého soudu v ten způsob změněno, že návrhu vymáhající strany vyhověno. Důvodnou jest stížnost i pokud čelí proti tomu, že výlohy vyjádření poddlužnice byly proti vymáhající straně přisouzeny, neboť nejde tu o případ § 301, šestý odstavec, ex. ř. a nelze tohoto výminečného ustanovení použiti na vyjádření ve smyslu § 55 ex. ř. Náklady ty musí nésti poddlužnice sama. Stížnosti bylo tudíž i v tomto směru vyhověno a usnesení prvého soudu v tom směru změněno, že návrh poddlužnice na přisouzení útrat vyjádření byl zamítnut.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu
s poukazem
ke správným důvodům napadeného usnesení, jež dovolacím rekursem nebyly vyvráceny a k nimž stačí ještě dodali, že pro povinnost poddlužníka k složení pohledávky na soudě v případě § 307 ex. ř. (§ 329 ex. ř.) jest lhostejno, zda poddlužník pohledávku (nárok) uznal, neboť zákon nerozeznává. Výslech poddlužníka má se obmeziti jen na to, zda jsou splněny podmínky složení na soudě. O případných námitkách proti pohledávce se při něm nejedná. Byl-li příkaz vydán a nevyhoví-li mu poddlužník, nelze sice příkaz vykonati, ale poddlužník může býti k složení, donucen žalobou. Poddlužník ručí pro neuposlechnutí příkazu podle zásad občanského zákona.

Citace:

Čís. 9660.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 282-283.