Čís. 9632.

Úpadkový soud rozhoduje podle § 7 nařízení ze dne 21. března 1918, čís. 105 ř. zák. s vyloučením pořadu práva o tom, zda nárok úpadkové podstaty společenstva proti členu na doplatek zanikl započtením. Proti výpočtu doplatku není přípustnou ani žaloba o plněni ani žaloba určovací.
(Rozh. ze dne 8. února 1930, R I 53/30.)
Člen společenstva- žaloval úpadkovou podstatu společenstva o určení, že žalované nepřísluší proti žalobci nárok na opětné zaplacení záručních podílů, které prý již byly odpočteny z jeho vzájemné pohledávky. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením pro zmatečnost a žalobu odmítl. Důvody: Žalobce domáhá se žalobou určení, že žalované úpadkové podstatě nepřísluší nárok na opětné zaplacení záručních podílů, any již z jeho vzájemné pohledávky byly záruční podíly odpočteny. Tohoto určení nemůže se však žalobce domáhati pořadem práva, neboť podle § 7 min. nařízení ze dne 21. března 1918 čís. 105 ř. zák. rozhoduje o výši příspěvků, kterými mají společníci uhrazovati schodek společenstva s r. o., úpadkový soud s vyloučením pořadu práva. Právní význam tohoto nařízení záleží v tom, že byla odstraněna dosud přípustná žaloba společníků proti stvrzenému výpočtu příspěvků, naproti tomu připuštěn dříve vyloučený rekurs do tohoto výpočtu. Z toho plyne, že úpadkový soud a, podán-li rekurs proti schválenému výpočtu, soudy vyšší rozhodují nyní s vyloučením pořadu práva o všech otázkách, jichž řešení bylo dříve odkázáno do sporného řízení o žalobách podle §§ 66 a 86 zákona o společenstvech. K těmto otázkám patří však i ty, jichž vyřízení se žalující společník domáhá. Jde vlastně jen o to, zda žalobce
Civilní rozhodnutí XII. 14 — Čís. 9633. —
210
ručí, ač tvrdil započtení své vzájemné pohledávky, kterou prý žalovaná podstata svým správcem uznala. O jinou otázku nejde. Poněvadž předpis § 7 (2) cit. nařízení jest rázu donucovacího, měl prvý soudce žalobu pro nepřípustnost pořadu práva odmítnouti a, an tak neučinil, musil odvolací soud zrušiti napadený rozsudek i s předchozím řízením a žalobu odmítnouti pro zmatečnost podle § 477 čís. 6 c. ř. s. v zasedání neveřejném podle § 471 čís. 7 a 478 c. ř. s.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Rekursu nelze přiznati oprávněnost. Stěžovatel se odkazuje na správné odůvodnění napadeného usnesení, jež se shoduje s rozhodnutím nejvyššího soudu sb. čís. 1686, v němž již odůvodněn byl právní názor, že úpadkový soud rozhoduje nyní podle § 7 nařízení ze dne 21. března 1918 čís. 105 ř. zák. s vyloučením pořadu práva o všech otázkách, jichž řešení bylo dříve odkázáno do sporného řízení o žalobách podle § 66 a 86 zák. o společenstvech. K těmto otázkám však patří i otázka zde v úvahu přicházející, zda nárok na doplatek zanikl započtením nastavším podle tvrzení stěžovatele již dne 23. prosince 1926, kdežto výpočet příspěvků byl podán teprve dne 28. listopadu 1927. Proti výpočtu příspěvků mohl a měl stěžovatel podle § 6 cit. zák. čís. 105/18 podati připomínky a uplatňovati, že nárok na doplatek zanikl započtením, pokud se týče odporovati mu rekursem podle § 9 cit. zák. Není však přípustno odporovati žalobou, a to ani žalobou o plnění ani žalobou o určení, neboť zákon v tomto směru nerozeznává.

Citace:

Čís. 9632.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 237-238.