Čís. 9910

Postup (cese) k inkasu. K uskutečnění postupu není třeba, by postoupená pohledávka opravdu vyšla z postupitelova a přešla do jmění postupníkova, stačí, by právním jednáním byla převedena z postupitele na postupníka věřitelova oprávnění.
(Rozh. ze dne 10. května 1930, Rv I 1382/29).
Žalobce domáhal se jako postupník Anny M-ové na žalovaném zaplacení peněžité pohledávky. Žalovaný namítl mimo jiné nedostatek žalobcova aktivního oprávnění k žalobě, tvrdě, že se postup stal jen na oko. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Dopisem Anny M-ové žalovanému ve spojení se svědeckou výpovědí Anny M-ové, má soud za prokázáno, že zažalovanou pohledávku skutečně žalobci 6. prosince 1927 postoupila. Svědecká výpověď Anny M-ové dokazuje však zároveň, že při postupu se žalobcem ujednala, že žalobce bude hraditi procesní útraty a že z jistiny, jež bude vytěžena a dojde, má obdržeti určitou procentní sazbu, pravděpodobně 20%, zbytek má však vydati jí. Tím jest zjištěno, že postup byl proveden jen na oko, poněvadž Anna M-ová kromě smluvené odměny žalobci zůstala vlastnicí své pohledávky. Postup jest tedy ve smyslu § 916 obč. zák. neplatným. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Dovolání jest důvodné, pokud jest jím vytýkáno napadenému rozsudku nesprávné posouzení po právní stránce a s tím související kusost odvolacího řízení. Odvolací soud osvojil si zjištění soudu prvé stolice, že při postupu nesměřovala vůle Anny M-ové a žalobce k tomu, aby zažalovaná pohledávka přešla postupem ze jmění Anny M-ové jako postupitelky do jmění žalobce jako postupníka, nýbrž spíše že směřovala k tomu, by žalobci dána byla plná moc k zažalování a k vymáhání žalobní pohledávky za nepřiměřeně vysokou odměnu, při čemž odvolací soud poukazuje nejen ku svědecké výpovědi Anny M-ové, nýbrž i k podpůrným okolnostem, zejména k nedostatku právního důvodu postupu, k žalobcovu povolání a k jeho majetkovým poměrům, podmiňujícím povolení práva chudých. Na tomto základě odvolací soud usuzuje, že se postup stal jen na oko, a že měl nahraditi jen plnou moc, že jest podle § 916 obč. zák. postup posuzovati jako splnomocnění, že tedy žalobce není oprávněn k vedení této rozepře jako postupník vlastním jménem. Podle § 1395 obč. zák. vzniká smlouvou o postup nový závazek jen mezi postupitelem (cedentem) a postupníkem (cessionářem), nikoli však mezi tímto a převzatým dlužníkem (cessem). Má tedy právní důvod postupu, jeho základní právní jednání, rozhodující význam jen v právních vztazích mezi postupitelem a postupníkem, totiž jen potud, zda, kdy a v jakém rozsahu vyšla postoupená pohledávka z postupitelova a přešla do postupníkova jmění, kdežto proti postoupenému dlužníku (cessovi) je postup zpravidla právním jednáním abstraktním. Postoupenému dlužníku musí postupník jen dokázati, že mu postupitel pohledávku postoupil. Odvolací soud neposuzoval s těchto právních hledisek dovolatelem v žalobě uplatněný postup k inkassu, an kladl důraz na udánlivý nedostatek právního důvodu postupu a na zjištěnou okolnost, že při postupu nesměřovala vůle Anny M-ové aniž žalobce k tomu, by zažalovaná pohledávka přešla postupem ze jmění Anny M-ové jako postupitelky do jmění žalobce jako postupníka. K uskutečnění postupu není zapotřebí, by postoupená pohledávka opravdu vyšla ze jmění postupitelova a přešla do postupníkova jmění — to jsou okolnosti, do kterých postoupený dlužník nemá právo mluviti — postačí, že strany - postupitel a postupník — zamýšlely, by právním jednáním byla převedena z postupitele na postupníka věřitelova oprávnění. Soudem prvé stolice bylo zjištěno, a odvolací soud si osvojil toto zjištění, že Anna M-ová zažalovanou pohledávku žalobci dne 6. prosince 1927 postoupila a že při tomto postupu se žalobcem ujednala, že žalobce ponese procesní útraty a že obdrží z vymáhané jistiny určité procento — pravděpodobně 20% — a zbytek, že jí vydá. Dovolací soud uznal, že se tím mezi oběma uskutečnil postup k inkassu. Pro právní názor odvolacího soudu, že šlo o zastřené zmocnění, není v jeho zjištěních opory. Právem uvádí dovolatel, že kdyby Anna M-ová skutečně jen mínila ho zmocniti, by zažaloval spornou pohledávku, a kdyby se mu zavázala jen pro případ, že zvítězí ve sporu, že ho nepřiměřeně vysoko odmění, že i pak by zůstala nevyřízena otázka risika pro případ, že by podlehl ve sporu a musil platiti procesní útraty, jakož i právem uvádí, že i poukaz k jeho pro tuto rozepři nabytému právu chudých jest nepřípadný, poněvadž právo chudých by ho nesprošťovalo povinnosti, by zaplatil procesní útraty. Uznal tedy dovolací soud, že žaloba zamítnuta byla se žalobním žádáním soudy nižších stolic pro nedostatek aktivního oprávnění žalobcova neprávem, proto důvodnému dovolání vyhověl a rozsudky soudů nižších stolic zrušil, neboť bude potřebí obírati se dalším procesním materiálem, od čehož oběma soudy bylo upuštěno jen z důvodu jejich nesprávného právního posouzení.

Citace:

č. 9910. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 731-733.