Čís. 9659.

Prozatímní opatření.
K zajištění nároku na individuelní plnění, by se odpůrce zdržel jistého jednání (§ 15 zákona o nekalé soutěži), není nebezpečí hrozící náhradnímu nároku na odškodné ani nutným, ani postačujícím, nýbrž záleží na tom, zda hrozí či nehrozí nebezpečí nároku na původní, individuelní plnění.
(Rozh. ze dne 20. února 1930, R I 42/30).
Žalobce, vystoupivší zdržovací žalobou podle zákona o nekalé soutěži, navrhl, by k zajištění žalobního nároku bylo povoleno prozatímní opatření 1. zápovědí podle § 382 čís. 5 ex. ř., by se žalovaná firma zdržela označování svého zboží číselnými značkami platnými pro,zboží téhož druhu strany žalující, a by se zdržela jakéhokoliv užívání katalogů Alpaca-stříbro z roku 1928, 2. uschováním podle § 382 čís. 1 ex. ř. katalogů strany žalované. Soud prvé stolice návrh zamítl, rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by, — Čís. 9659 —
253
vyčkaje pravomoci vydal nové rozhodnutí. Důvody: Zákon 111/1927 sb. z. a n. o nekalé soutěži neustanovil co se týče povolení prozatímních opatření v civilním řízení (jinak ovšem v trestním řízení § 35) nic zvláštního, tak že přicházejí v úvahu ustanovení § 378 násl. ex. ř. Podle těchto ustanovení jest zapotřebí, by žalobkyně osvědčila jednak žalobní nárok (§ 390 ex. ř.) jednak ohrožení, ano jest se obávati, že by jinak soudní vymáhání neb uskutečnění nároku, zejména změnou dosavadního stavu, bylo zmařeno nebo značně stiženo, nebo ano je takových opatření třeba, by bylo zabráněno hrozícímu násilí neb aby byla odvrácena hrozící nenahraditelná škoda (§ 381 ex. ř.). Předpokládajíc, že žalobcův nárok by byl osvědčen, není hrozící nenahraditelné škody v tom, že si v určitých zjištěných případech zakoupili zákazníci zboží na základě katalogů u žalované, nýbrž škoda je hlavně v tom, že jednáním žalované bylo otřeseno přesvědčení zákaznictva, že pod určitým označením zboží obdrží zboží žalobkyně a že tím pozbývá určité označení zboží svého významu jako označení zavedeného dobrého zboží. Takovou újmu nelze v hospodářském životě nahraditi, ježto jde o ztrátu důvěry, kterou nelze vůbec odhadnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Prvý soud zamítl návrh na povolení prozatímního opatření, maje za to, že se není třeba obírati otázkou, pokud nárok ohrožené strany sám jest osvědčen, protože nejsou osvědčeny hrozící násilí nebo nenahraditelná škoda. Rekursní soud zrušil jeho usnesení a nařídil mu, by — po případě po šetření — vydal nové rozhodnutí, pokládaje jeho právní názor o nenahraditelnosti škody za mylný. Dovolací rekurs žalované firmy napadá rekursní rozhodnutí neprávem. K jeho vývodům netřeba přihlížeti, pokud rozebírají otázky, zda jest zažalovaný nárok po právu či osvědčen, zda by bylo lze povoliti prozatímní opatření podle § 381 čís. 1 ex. ř. a jaké následky by povolení zatímního opatření mělo pro žalovanou firmu, neboť otázky ty rekursní usnesení neřeší. Jde v něm jen o výklad pojmu nenahraditelné škody podle § 381 čís. 2 ex. ř. a jen ten třeba v nynějším stavu věci rozebrati. Tu však nelze přehlíželi, že v souzeném případě nejde o ohrožený nárok v penězích. Ten by se snad dal číselně odhadnouti a nebyl by při tvrzené hospodářské zdatnosti žalované firmy snad ani ohrožen. Ale tu jde o nárok na individuální plnění, by se totiž žalovaná firma zdržela jistého jednání (§ 15 zákona o nekalé soutěži). Žalující firma nemá, bude-li její žalobní tvrzení dolíčeno, pokud se týče osvědčeno, jen nárok, by jí byla zajištěna náhrada peněžité újmy z jednání odpůrkyně, nýbrž má nárok na ono individuální plnění (zdržení) samo. Jí prý hrozící nebezpečí není v nutné souvislosti s celkovým hospodářským stavem odpůrkyně a sebe lepší hmotnou zdatností odpůrkyně zůstává nedotčen původní nárok na individuální plnění. Pro jeho zajištění není nebezpečí hrozící náhradnímu nároku na odškodné ani nutným ani postačujícím. Zdali však onomu nároku — Čís. 9660 —
254
na původní, individuální plnění hrozí nebezpečí či nehrozí a zda-li jsou splněny ostatní zákonné náležitosti pro povolení zatímního opatření, prvý soud — se svého mylného právního hlediska ovšem důsledně — nezjistil. Právem proto rekursní soud rozhodl, jak se stalo.

Citace:

Čís. 9659.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 280-282.