Čís. 9881.

Má-li býti pozůstalost projednána podle předpisů práva platného na Slovensku, jest i právní pojem pozůstalosti jako taková co do procesní způsobilosti posuzovati s hlediska hmotněprávních zásad tohoto práva.
Podle práva platného na Slovensku není pozůstalost osobností, jež může samostatně vcházeti v platné závazky, a není způsobilou, by jako strana samostatně na soudě jednala. Jde o nedostatek procesní způsobilosti, jenž nemůže býti na příkaz soudu odklizen.
(Rozh. ze dne 2. května 1930, Rv II 33/30.)
Žaloba pozůstalosti po Heřmanu D-ovi o nepřípustnost exekuce byla oběma nižšími soudy zamítnuta. Nejvyšší soud zrušil rozsudky nižších soudů i s předchozím řízením a odmítl žalobu.
Důvody:
Pozůstalost po Heřmanu D-ovi, obchodníku v Žilině, který zemřel dne 17. června 1928 ve Vídni, podala u prvního soudu (na Moravě) žalobu proti žalovanému o nepřípustnost exekuce. Podle obsahu pozůstalostních spisů okresního soudu v Žilině měla býti sice pozůstalost projednávána u tohoto soudu, an zůstavitel měl v Žilině své řádné bydliště, avšak pozůstalostní řízení nebylo podle usnesení tohoto soudu ze dne 8. září 1928 zahájeno, jelikož zůstavitel nezanechal majetek (§ 2 zák. čl. XVI. z roku 1894). Vzniká otázka, zda žalující pozůstalost má způsobilost býti stranou rozepře. Otázku tu jest řešiti s hlediska práva platného pro Slovensko, neboť, má-li býti pozůstalost projednána podle jeho předpisů, jest i právní pojem pozůstalosti jako takové co do procesní způsobilosti posuzovati s hlediska hmotněprávních zásad tohoto práva. Podle zásadního rozhodnutí kurie čís. 299 (sbírka Záturecký str. 1098) neznají zákony uherské, platící dosud na Slovensku, právní pojem ležící pozůstalosti (hereditas jacens). Pozůstalost není podle slovenského práva osobou, která může samostatně vcházeti v platné závazky (§§ 865 až 869 obč. zák.) a proto není podle § 1 c. ř. s. způsobilá, by jako strana samostatně na soudě jednala. To jest však podle § 7 c. ř. s. takovým nedostatkem procesní způsobilosti, který na příkaz soudní (§ 6 c. ř. s.) nemůže býti odklizen. Měla býti tudíž žaloba již soudem prvé stolice podle § 230 c. ř. s. odmítnuta. Když se tak nestalo ani v druhé stolici, bylo tak podle § 510 c. ř. s. učiniti dovolacímu soudu a bylo nejen rozsudky nižších soudů, nýbrž i řízení předcházející zrušiti pro zmatečnost.

Citace:

č. 9881. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 679-680.