Čís. 9863.

Ten, kdo provedl opravu nábytku osoby zbavené částečně svéprávnosti bez svolení podpůrce, nemůže se na ní domáhati úplaty z důvodu § 1041 obč. zák., nešlo-li o opravu nutnou.
(Rozh. ze dne 25. dubna 1930, Rv II 624/29).
Žalobce domáhal se na žalované, zbavené částečně svéprávnosti, úplaty za opravu nábytku. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu. Důvody:
Odvolací soud neposoudil věc správně po právní stránce. Žalovaná Veronika H-ová byla usnesením okresního soudu ze dne 26. října 1925 pro slabomyslnost částečně zbavena svéprávnosti, usnesení to bylo řádně uveřejněno. Žalobce, jenž bydlí, jako žalovaná, v H., v odvolání již ani netvrdil, že nevěděl, že H-ová jest pod opatrovnictvím, částečným zbavením svéprávnosti nastává obmezení způsobilostí k jednání. Taková osoba rovná se dospělému nezletilci a obdrží podpůrce (§ 4 řádu o zbav. svéprávnosti). Jest tedy oprávněna k jednáním jen v mezích §§ 151 a 246 obč. zák. — že by šlo o tyto případy, nebylo žalobcem v řízení před soudem prvé stolice tvrzeno—, může nabývati pro sebe práv, avšak závazky může převzíti jen se svolením zákonného zástupce (§ 865 obč. zák.). jediným zástupcem takové osoby jest tedy po zákonu podpůrce soudem stanovený, jenž, jak žalobce sám připustil, nedal svolení k opravě nábytku. Předpisy o obohacení pojaty byly do zákona z důvodu slušnosti, kde by neposkytnutí žaloby mělo v zápětí bezdůvodné obohacení druhého, tohoto důvodu však není, má-li jich býti použito k opodstatnění nároků neplatných podle výslovných zákonných předpisů. Zákon chrání opatrovance ustanovením, že může převzíti závazek (nejde-li o předpisy §§ 151 a 246 obč. zák.) jen se svolením zákonného zástupce a, prohlašuje-li smlouvu sjednanou bez jeho účasti za neplatnou, nemůže třetí osoba dosáhnouti prostředkem § 1041 obč. zák. toho, čemu má býti zabráněno oněmi předpisy. To by bylo možné jen v tom případě, kdyby šlo o nutnou opravu nábytku, bez níž by ho žalovaná nemohla řádným způsobem užívati, což soud prvé stolice vyloučil, přesvědčiv se při místním ohledání, že oprava nebyla nutná, čemuž v odvolání bylo odporováno jen tvrzením, že nábytek jistě opravy potřeboval. Takový příklad § 1041 obč. zák., byla-li smlouva uzavřena s osobou, jež je nezpůsobilá samostatně se zavazovati (§ 865 obč. zák.), uvádí Zeiller na stránce 329 a násl., mluvě o tom, že jí někdo poskytne stravu, byt, šatstvo, aneb jiné zálohy k ukojení jejích potřeb, k jejímu zachování, aneb k užitečným účelům. O takový případ tu však, jak dovoděno, nejde.

Citace:

č. 9863. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 646-647.