— Čís. 9787 —
473
Čís. 9787.
Bylo-li při uzavření nájemní smlouvy ujednáno, že stavební příspěvek nemá býti vrácen a že bez ohledu naň má býti placena čtvrtletně činže, nebyla činže zaplacena složením stavebního příspěvku. V takovém případě byly i stavební příspěvek i nájemné protihodnotou za užívání místností.
(Rozh. ze dne 3. dubna 1930, R I 127/30).
Pronajímatelka dala nájemcům výpověď, ježto byli v prodlení s placením nájemného. Procesní soud prvé stolíce ponechal výpověď v účinnosti, odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, ji znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu žalobkyně a uvedl mimo jiné v
důvodech:
Souhlasili jest se stěžovatelkou, že odvolací soud neposoudil věc správně s hlediska právního potud, shledav odůvodněnou výtku odvolatelů, že nebyl proveden důkaz smlouvou, po případě výslechem stran o tom, zda byli žalovaní v déle trvajícím prodlení s placením činže se zřetelem k částce 400000 Kč složené zvláště á conto činže, jednou z námitek žalovaných proti výpovědi bylo, že ve skutečnosti mají činži přeplacenou, neboť prý složili žalobkyni á conto činže 400.000 Kč předem ,před nastěhováním do nájemních místností. Více žalovaní po té stránce nepřednesli, zejména nepřednesli, že stavební příspěvek nemá býti vrácen jen v případě, že nájemní poměr potrvá po celou smluvenou dobu a že má naopak dojiti k vrácení alespoň poměrné jeho části pro případ, že dojde k dřívějšímu zrušení nájemního poměru. První soud měl za zjištěno podle nesporného přednesu stran, že 400000 Kč složených žalovanými předem, bylo stavebním příspěvkem, který neměl býti podle ujednání vrácen, a že bez ohledu na tento příspěvek měla býti čtvrtletně předem placena činže 134500 Kč. Na základě tohoto zjištění seznal prvý soud, jak praví v důvodech, že činže nemohla býti Zaplacena stavebním příspěvkem 400000 Kč, poněvadž tato částka přešla konečně ve vlastnictví žalobkyně a žalovaní nemají při rozvázání nájemní smlouvy nárok na její vrácení a že proto také nelze uznati, že tím bylo placeno žalovanými á conto činže dubnové a červencové. Že řečené skutkové zjištění jest nesprávné, nebylo odvoláním tvrzeno, a nebylo v odvolání ani vytýkáno, že právní závěr vyvozený z něho prvým soudem jest nesprávný. Odvolání jen namítalo, uplatňujíc odvolací důvod neúplnosti řízení, že zůstal neprovedený důkaz, zda ve smyslu námitek byli žalovaní s hlediska § 1118 obč. zák. v déle trvajícím prodlení vůbec se zřetelem k částce 400000 Kč á conto činže zvláště složené. Bylo-li však neodporovatelně zjištěno, že placení stavebního příspěvku bylo ujednáno při smlouvě nájemní jako vedlejší plnění vedle placení nájemného jako plnění hlavního, jest zřejmo, že bylo to i ono protihodnotou za užívání místností poskytnutých nájemní smlouvou. Jest proto správný názor odvolacího soudu, že byl stavební příspěvek dalším nájemným placeným na několik let napřed. Řešiti však otázku o případném nároku žalovaných na vrácení stavebního příspěvku pro případ, že dojde k dřívějšímu zrušení nájemního poměru, nebylo příčiny již proto, že to nebylo žalovanými, jak již uvedeno, namítáno a soud jest vázán jen přednesem a návrhy strany, nehledíc k tomu, že nebylo zjištění o tom vůbec rozhodující pro posouzení věci. Neboť, i kdyby vyšlo najevo, že žalovaní mají pro případ, že dojde k dřívějšímu zrušení nájemního poměru než po patnácti letech, nárok na vrácení poměrné části stavebního příspěvku, nemohla okolnost ta míti vliv na otázku prodlení žalovaných s placením činže, neboť nárok vzniklý teprve zrušením smlouvy nájemní nemohl podle § 1439 obč. zák. zabrániti zrušení této smlouvy pro neplacení činže. Ježto právní závěr, odvozený prvním soudem ze skutkového zjištění o tom, že složením 400000 Kč nebylo žalovanými placeno á conto činže, jest správný již proto, že šlo o dva samostatné závazky, které bylo žalovaným podle nájemní smlouvy plniti, nehledíc k tomu, že závěr ten nebyl ani odvoláním jako nesprávný napadnut, nemohla obstáti ani výtka neúplnosti řízení vznesená odvoláním z toho důvodu, že nebyl proveden důkaz o tom, zda žalovaní složili částku 400000 Kč á conto činže.
Citace:
Čís. 9787. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 501-502.