Čís. 9856.

Je-li dlužník podle exekučního titulu povinen vykliditi místnosti proti tomu, že mu vymáhající věřitel poskytne určité a upravené náhradní místnosti, nejde o případ § 7 ex. ř., nýbrž o vzájemné plnění podle § 8 ex. ř. Není sice předepsáno, avšak jest záhodno, by v usnesení povolujícím exekuci bylo vyjádřeno, že plnění jest závislé na vzájemném plnění věřitelově. To má obsahovat! již exekuční návrh. Nestelo-li se tak, není důvodu, by se při povolení exekuce nevzal zřetel na vzájemné věřitelovo plnění.
(Rozh. ze dne 25. dubna 1930, R II 113/30.)
Soud prvé stolice povolil exekuci vyklizením krámu, rekursní soud napadené usnesení zrušil a uložil prvému soudu, by z úřadu zkoumal, zda jsou splněny náležitosti požadované § 7 ex. ř. ohledně náhradního krámu. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu, k němuž dodal, že se vyklizení krámu povoluje proti tomu, že vymáhající věřitelé poskytnou současně povinnému náhradní krám uvedený v usnesení okresního soudu, schvalujícím výpověď, totiž krám v domě č. 102 opatřený potřebnými regály a upravený tak, by mohl býti vytápěn.
Důvody:
Právoplatným usnesením okresního soudu byla povolena vymáhajícím věřitelům výpověď dlužníka z krámu proti tomu, že mu poskytnou náhradní krám v jedné místnosti a opatří jej potřebnými regály a upraví tak, by mohl býti vytápěn. Na návrh oprávněných bylo povoleno exekuční vyklizení vypovězených místností, mezi nimi i krámu, ale v povolovacím usnesení, přimykajícím se úplně k návrhu, nebylo zmínky o vzájemném plnění, o odevzdání náhradního krámu opatřeného regály a upraveného k otopu. Na rekurs povinného zrušil rekursní soud exekuční usnesení ohledně vyklizení krámu a nařídil mu doplnit! řízení tím, by vyšetřil, zda náhradní krám jest opatřen regály a upraven na otápění. Pak ovšem by musel exekuční soud znova rozhodnout!. Doplnění může býti provedeno úřední zprávou nebo místním ohledáním a není k němu potřeba výslechu stran. Proto jest dovolací rekurs přípustný (§ 527 druhý odstavec c. ř. s. a § 78 ex. ř.). Dovolací soud jej shledal odůvodněným. Rekursní soud nemá pravdu v tom, že tu jde o případ § 7 ex. ř. (míněn je zřejmě druhý odstavec), neboť vykonatelnost nároku vymáhající strany není závislá na důkazu, že nastala předchozí skutečnost, totiž plnění této strany, na němž by bylo závislé plnění dlužníka. Nejde tu o podmíněné povolení výpovědi, jak míní rekursní soud, nýbrž podle jasného doslovu exekučního titulu o povolení výpovědi proti tomu, že vypovídající strana poskytne vypovídanému určité a upravené náhradní místnosti, tedy o vzájemné plněni podle § 8 ex. ř. V tom případě není podle zákona nutno prokázati napřed, že vzájemné plnění je uskutečněno neb aspoň zajištěno. Nestane-li se to však, je důvod k odložení exekuce podle § 42 čís. 4 ex. ř. (sb. n. s. čís. 1769, 4123, 8682). Není sice předepsáno, ale je záhodno, by v usnesení povolujícím exekuci bylo vyjádřeno, že splnění nároku je závislé na vzájemném plnění věřitelově. To má obsahovat! již exekuční návrh. Nestane-li se to, není důvodu, by se při povolení exekuce nevzal zřetel na vzájemné věřitelovo plnění, neboť pro povolení exekuce jest směrodatným exekuční titul a pro výkon toto usnesení, neboť výkonný orgán pravidelně nezná exekuční titul. Pak netřeba odkladu exekuce, (srov. Neumann, komentář § 8 ex. ř.). Rekursní soud neměl tudíž nařizovati doplnění řízení a již docela ne pátráním z úřadu — což neodpovídá předpisu § 7, druhý odstavec ex. ř. — nýbrž měl doplniti neúplné povolující usnesení prvního soudu. K jeho zrušení nebylo důvodu. Proto bylo dovolacímu rekursu vymáhajících věřitelů vyhověno a rozhodnuto, jak jest ve výroku uvedeno.

Citace:

Čís. 9856. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 634-635.