Čís. 9562

O návrhu tichého společníka, by majiteli firmy bylo uloženo předložiti mu k nahlédnutí obchodní knihy a veškeré účetní doklady jakož i korespondenci, nelze rozhodnouti v nesporném řízení, jde-li o to, zda majitel firmy již řádně dostál této povinnosti, a rozhodnutí této otázky závisí na objasnění sporných okolností takového rázu, že mohou býti vysvětleny jen řádným průvodním řízením.
(Rozh. ze dne 24. ledna 1930, R I 967/29.). K návrhu tichých společníků nařídil rejstříkový soud firmě K., by jim podle čl. 253 obch. zák. předložila k nahlédnutí obchodní knihy a veškeré účetní doklady jakož i korespondenci. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a odkázal navrhovatele na pořad práva.
Důvody:
Jest nesporno, že navrhovatelé utvořili s odpůrkyní dne 21. března 1927 tichou společnost, která byla dne 12. června 1928 zrušena. Navrhovatelé podáním ze dne 17. července 1929 navrhli, by odpůrkyni bylo uloženo, by jim po rozumu čl. 253 obch. zák. předložila k nahlédnuti obchodní knihy a veškeré účetní doklady, jakož i korespondenci za dobu od 21. března 1927 do 12. června 1928, tvrdíce v podstatě, že jim sice odpůrkyně předložila bilanci a po dlouhém zdráhání také dovolila nahlédnouti v obchodní knihy a doklady, že však bilance nebyla úplná a že jim nebyly předloženy určité další doklady a posléze, že majitel firmy Bratří K. a spol. Béla K. svým počínáním znemožnil úplné provedení revise. Odpůrkyně popřela tyto okolnosti tvrdíc, že své povinnosti plně dostála, že, Jan F., přibrav si znalce Josefa H-a, ve dnech 18. května, 9., 16. a 30. června 1929 prohlédl knihy a doklady položku za položkou důkladně, že nesrovnalosti v bilanci jsou rázu podřadného a že návrh je chikánou a směřuje jen k prozrazení obchodního tajemství. Nejde tedy o to, zda jest firma Bratří K-ové a spol. zásadně povinna předložiti navrhovatelům obchodní knihy a doklady, poněvadž jsou tu předpoklady čl. 253 obch. zák., nýbrž o to, zda povinnosti této již řádně dostála, čili nic. Rozhodnutí této otázky závisí však na objasnění celé řady sporných skutkových okolností takového rázu, že mohou býti vysvětleny jen řádným průvodním řízením, a měl proto již prvý soud odkázati navrhovatele na pořad práva (§ 2 čís. 7 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zákona). Netřeba se tudíž zabývati otázkou spornou v nauce i praxi, zda jest uplatňovati kontrolní právo tichého společníka podle čl. 253 obch. zák. cestou nespornou, či zda se tak má státi pořadem práva.

Citace:

č. 9562. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 129-130.