Čís. 9558.

Z několika námitek žalovaného jest vždy především rozhodovati o té, jejíž důvodnost by činila ostatní námitky bezpředmětnými. Tak jest tomu i při námitce nedostatku oprávnění k žalobě.
(Rozh. ze dne 23. ledna 1930, Rv II 370/29.).
Žalobu o vrácení přeplatků nájemného oba nižší soudy zamítly. Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by po případném dalším jednání znovu rozhodl. V otázce, o niž tu jde, uvedl v důvodech:
Ve věci nelze rozhodnouti, protože nebylo ani v první ani v druhé stolici zjišťováno, zda jsou tu přeplatky a v jaké výši. Přes to byla věc vrácena podle § 510 c. ř. s. jen do druhé stolice, a to proto, že první soud neuznal za důvodnou námitku nedostatku aktivního oprávnění žalobcova. Žalovaný nemaje možnost napadnouti rozsudek jemu ve věci příznivý — aspoň v odvolacím sdělení trvá na tom, že ani aktivní oprávnění žalobcovo není dáno. Odvolací soud tuto otázku neřešil, takže není ještě právoplatně rozhodnuta. Podle zásady procesní hospodárnosti jest z několika námitek žalovaného vždy především rozhodovati o té, jejíž důvodnost by činila ostatní námitky bezpředmětnými. Tak tomu jest i při námitce nedostatku aktivního oprávnění, t. j nedostatku oprávnění určité osoby, která vystupuje jako žalobce, domáhati se pro sebe žalobního nároku, neboť kdyby tato námitka byla oprávněna, staly by se zbytečnými námitky proti samotnému nároku. Teprve podle toho, jak odvolací soud v této otázce rozhodne, bude moci uvážiti, jak dále postupovati ve věci.

Citace:

č. 9558. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 121-122.