—Čís. 9950 —
773
Čís. 9950.
Poživatel domu jest oprávněn domáhati se nepřípustnosti exekuce vnucenou správou domu jež jest neproveditelná, předchází-li požívací právo právu vymáhajícího věřitele. —Čís. 9950 —
Exekuční věřitel nemůže se dovolávati důvěry ve veřejné knihy.
(Rozh. ze dne 30. května 1930, Rv I 1278/29).
Žalovaný vedl proti Jaroslavu T-ovi k vydobytí peněžité pohledávky exekuci vnucenou správou dlužníkova domu, na němž byla pro žalobkyni vložena služebnost užívání. Žalobě, jíž se domáhala žalobkyně na žalovaném nepřípustnosti exekuce, procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Jde o to, zda zřízením služebnosti zřízeno bylo pro žalující stranu právo užívání domu ve smyslu § 504 obč. zák., čí právo požívací ve smyslu § 509 obč. zák. V tom směru jest rozhodujícím ustanovení § 521 obč. zák., jež podává zákonný výklad o tom, co jíst rozuměti při budovách služebností užívání a co služebností požívání budovy. Podle tohoto ustanovení záleží služebnost užívání obytného domu v právu užívati části domu určené k obývání, pro vlastní potřebu, naproti tomu jde o služebnost požívání domu, byly-li někomu přenechány bez omezení k užívání šetříc podstaty veškeré části domu určené pro obývání. Že v souzeném případě šlo o přenechání všech obyvatelných částí domu žalující straně bez omezení k užívání šetříc podstaty, vyplývá zcela zřejmě již z prohlášení ze dne 21, ledna 1924, podle něhož přenecháno bylo žalující straně Jaroslavem T-em užívání domu k umoření zápůjčky, nehledíc ani k výpovědím svědků srovnalým v tom, že při zřízení služebnosti bylo úmyslem stran, by výtěžek domu po vyrovnání daní a, případných nákladů udržovacích brala pro sebe žalobkyně na umoření své pohledávky a že v té době v domě žádný byt nebyl volným. Z toho vyplývá, že v souzeném případě již z listiny samé, jež založena jest ve sbírce listin, tvořící integrující součást knihy pozemkové, se zřetelem k ustanovení § 521 obč. zák. bylo zjevno, že jde ve skutečnosti o služebnost požívání domu ve smyslu § 509 obč. zák., nikoli o pouhé užívám domu ve smyslu § 504 obč. zák., při čemž jest nerozhodným, že na místě přesného výrazu »požívání« použito bylo slova »užívání«. Za tohoto stavu věci nelze důvodně mluviti o porušení důvěry v knihy veřejné a neshledává odvolací soud případným ani dovolávání se ustanovení §§ 869, 915 a 916 obč. zák., nehledíc ani k tomu, že výtka simulace jest novotou v řízení odvolacím podle § 483 c. ř. s. nepřípustnou. Ježto vtělené právo požívací, o něž jde v souzeném případě, jest právem' činícím výkon exekuce vnucenou správou domu nepřípustným, správně posoudil prvý soud věc po stránce právní, když, zaujav stanovisko, že jde o právo požívací, žalobě vyhověl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání jest opřeno jen o dovolací důvod nesprávného právního posouzení (§ 503 čís. 4 c. r. s.). V tomto směru přehlíží žalovaná strana, že se jako exekuční věřitelka nemůže dovolávati důvěry v knihy veřejné (srov. odůvodnění judikátu bývalého nejvyššího soudu Vídeňského čís. 188 GI. U. čís. 4498 a zdejších rozhodnutí čís. 8043 a 5153 sb. n. s.). Přísluší-li tudíž žalobkyní k nemovitosti, jejíž vnucená správa byla povolena k vydobytí pohledávky žalované strany, právo požívací (§ 509 obč. zák.), nikoli právo užívací (§ 504 obč. zák.), jak ve smlouvě a v knihovním zápise uvedeno, rozhoduje proti žalované straně tento skutečný stav, nikoli obsah knihovního zápisu. Že žalobkyní přísluší v pravdě právo požívací, nikoli právo užívací, správně dovodily nižší soudy. Ježto toto požívací právo předchází právo žalované strany jako vymáhající věřitelky, jest vnucená správa nepravidelná a žalobkyně byla oprávněna domáhati se žalobou podle § 37 ex. ř. výroku o nepřípustnosti exekuce a bylo jí právem vyhověno nižšími soudy. Kromě toho plyne v souzeném případě již ze samého zápisu ve hlavní knize, že jde o požívací právo žalobkyně, i když v knihovním zápise jest uvedeno toto právo jako právo užívací, neboť výslovně je do pozemkové knihy vloženo užívací právo k domu, nikoli k bytu, takže již ze samého zápisu jest zřejmo, nemůže jíti o právo užívací, nýbrž požívací po rozumu § 521 obč. zák.