—Čís. 9925—
Čís. 9925.
Ve zpeněžovacím řízení podle § 119 konk. ř., třebas ise provádělo exekučním soudem, nepřísluší úpadci oprávnění k rekursu.
(Rozh. ze dne 21. května 1930, R I 364/30),
Na jmění Leopolda K-a byl vyhlášen úpadek. K návrhu úpadkového správce byla povolena exekuční dražba nemovitostí Leopolda K-a. Do usnesení, jímž byly schváleny dražební podmínky a stanovena odhadní cena, podal rekurs Leopold K. Rekursní soud rekurs odmítl. Důvody: Vzhledem k tomu, že jde ohledně Leopolda K-a o zpeněžení jmění náležejícího do jeho úpadkové podstaty ve smyslu § 119 konk. ř., že vyhlášením úpadku na místo úpadce podle § 1 konk. ř. nastoupilo veškerenstvo věřitelů do jeho majetkových práv, takže úpadci ohledně jmění toho, třebaže nepozbyl vyhlášením úpadku procesní způsobilosti, od doby té nepřísluší právo disposíční, náleží v zastoupení úpadkového jmění ve smyslu § 81 konk. ř. jediné úpadkovému správci postarati se o vyšetření stavu podstaty, o vydobytí a zajištění jmění úpadkového a o provedení veškerých kroků k tomu, jakož i k udržení jmění toho směřujících. Jest tudíž jen úpadkový správce oprávněn ke stížnosti proti schválení dražebních podmínek a proti stanovené v nich odhadní ceně nemovitostí náležejících do úpadkové podstaty, nikoli však úpadce, jenž vyhlášením úpadku za jeho trvání pozbyl práva v realisačním řízení zahájeném ve smyslu § 119 konk. řádu za účelem nuceného zpeněžení samostatně jako strana vystupovati a zejména také podávati stížnost, zvláště asi úpadkový správce v rekursní lhůtě nestěžoval proti stanovení odhadní ceny.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu dlužníka do odmítacílho usnesení rekursního soudu.
Důvody:
Vyhlášením úpadku nepřestává sice úpadce bytí nadále podmětem práv tvořících úpadkovou podstatu, ale právě proto, že tím pozbývá práva volného nakládání s ní, není, pokud jde o úpadkovou podstatu, procesně způsobilým, a nastává v této příčině jeho zákonné zastoupení správcem úpadkové podstaty. Byl proto úpadcův rekurs do usnesení soudu prvé stolice rekursním soudem odmítnut právem (srov. k tomu zdejší rozhodnutí uveřejněné ve sb. n. s. pod čís. 6420). K vývodům rekursu se podotýká, že úkony podle §§ 119 a 120 úpadk. ř. zůstávají, třebas je provádí exekuční soud, nadále úkony sloužícími k zpeněžení a rozdělení úpadkové podstaty (sb. n. s. čís. 7339), a že z toho, že správci podstaty podle § 119 (2) čís. 1 úpadkového řádu přísluší v tomto řízení postavení vymáhajícího věřitele, ještě nijak neplyne, že jest na něm zúčastněn (§ 32 ex. ř.) i úpadce, a to snad dokonce jako povinný.