Čís. 9812.

Označení »assegno« a »tratta« nerovná se označení »směnka«.
Při kupeckých poukázkách lze použiti předpisů občanského zákonníka o poukázce. Pokud může míti převodi kupecké poukázky význam postupu pohledávky, příslušející poukazovateli za poukázaným.
(Rozh. ze dne 10. dubna 1930, Rv I 4/30.)
Žalující, italská firma, domáhala se na žalované tuzemské firmě zaplácení pohledávky, tvrdíc, že jí Stefano C. postoupit svou pohledávku za žalovanou firmou z kupní ceny za dodané zboží. Oba nižší soudy žalobu zamítly.
Nejvyšši soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednat a rozhodl.
Důvody:
I Obě strany a nižší soudy vycházely z předpokladu, že Stefano C. převedl na žalobkyni rubopisem směnky, na nichž byla jako směnečník uvedena žalovaná, a vybudovaly na tomto podkladě své rozsudky, jimiž žaloba byla zamítnuta. Kdyby tento předpoklad byl správný, bylo by v podstatě souhlasiti s rozsudky nižších soudů. Ale vznikají závažné pochybnosti o tom, zda onen přédpoklad jest správný. Posoudí-li se případ podle tuzemského práva, nešlo by o směnky a tím by již padaly důsledky, odvozené nižšími soudy z opačného předpokladu. Šlo by nanejvýše snad o kupecké poukázky podle čl. 300 a násl. obch. zák. Neboť, jak patrno z protestu ze dne 27. října 1926, nebyly příslušné listiny v kontekstu označeny jako směnky nebo výrazem tomu se rovnajícírn, nýbrž slovy »assegno« a »tratta«. Že se zejména ani slovo »tratta« nerovná označení »směnka«, o tom není v nauce sporu (srov. Grünhut, Wechselrecht 1897 - 1/337, Mayer — des Weltwechselrecht 1909 - 1/138, Rouček, Čsl. zákon směnečný str. 12, »bývá tak označována i pouhá trasovaná poukázka«). Kdyby šlo o kupecké poukázky, nebylo by po případě závady, by nebylo použito předpisů občanského zákonníka o poukázce (asignaci), a, poněvadž se žalobkyně již v prvé stolici dovolávala příloh, jež byly uznány za pravé a jichž obsah se tudíž stal součástí přednesu obou stran v prvé stolici, neobstálo by mínění odvolacího soudu, že jsou nepřípustnými novotami vývody odvolacího spisu, kterými byl žalobní nárok odůvodňován s hlediska § 1400 a násl. obč. zák. Nižší soudy se však neobíraly otázkou, zda na souzený případ lze použiti předpisů tuzemských, či zda sluší jej posuzovati podle práva platného v místě, kde byly ony listiny vystaveny, tudíž, ježto se tak stalo v Terstu, podle práva italského. K otázce, jak by bylo pohlížeti na věc se stanoviska tohoto cizozemského práva, nelze zatím vůbec odpověděti, poněvadž nejsou obecně známa ustanovení tohoto práva. Řízení zůstalo neúplné proto, že nebylo uvažováno a zjištěno, podle kterého práva jest posuzovati věc, dále proto, že, má-li býti použito tuzemského práva, byla věc probírána s nesprávného právního hlediska, že jde o směnky; má-li však býti použito práva italského, nebyla řešena otázka, zda podle tohoto cizozemského práva jde o směnky či jen o kupecké poukázky. Pakli by šlo o kupecké poukázky, ať již podle práva tuzemského nebo podle práva cizozemského, bylo by vzhledem k tomu, že žalobní nárok byl opírán o postup, nutno, po případě i se zřetelem na obchodní zvyklosti nebo po výslechu znalců, uvažovali o tom, zda převod kupecké poukázky má — aspoň podle okolností případu, pokud vysvítají z předložené, ovšem jak se zdá, ne zcela úplné korespondence — význam postupu pohledávky, příslušející poukazateli za poukázaným (Staub § 363 pozn. 4 praví, že jest otázkou skutkovou, zda pří poukázce jest chtěn postup). S těchto právních hledisek soudy nižších stolic nepohlížely na věc, považovavše, jak již uvedeno, listiny, o které jde, prostě za směnky, ač je pochybno, zda skutečně směnkami jsou. Proto a pro nedostatek skutkových zjištění, kterých je třeba ke Spolehlivému posouzení a ke správnému právnímu posouzení věci, nezbylo, než podle §§ 496 čís. 3, 513, 510 c. ř. s. zrušiti rozsudky obou nižších soudů a vrátiti věc soudu prvé stolice k novému projednání a rozhodnutí.

Citace:

Čís. 9812. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 548-549.