Čís. 9816

§ 15 nařízení ze dne 21. března 1918, čís. 105 ř. zák. předpokládá, že byl podán návrh na vyhlášení úpadku, že však návrhu nebylo vyhověno, ježto tu nebylo více věřitelů anebo dostatečného jmění. Tento předpoklad musí býti prokázán usnesením příslušného úpadkového soudu.
(Rozh. ze dne 11. dubna 1930, R I 241/30). Soud prvé stolice nevyhověl návrhu společenstva, by bylo provedeno řízení ve smyslu nařízení ze dne 21. března 1918, čís. 105 ř. zák. Důvody: Navrhovatelka uvádí, že nebylo žádáno o vyhlášení úpadku, poněvadž nebylo více než jeden věřitel. Podle § 15 nařízení ze dne 21. března 1918 čís. 105 ř. zák. platí ustanovení tohoto nařízení obdobně, nebyl-li úpadek vyhlášen, protože tu není více než jeden věřitel. Slovům »nebyl-li úpadek vyhlášen« jest rozuměti tak, že byl sice podán návrh na vyhlášení úpadku, že však návrhu nebylo vyhověno, jelikož to byl jen jediný věřitel. Podmínkou řízení podle cit. nařízení jest tudíž, že byl podán návrh na vyhlášení úpadku, jemuž z uvedených důvodů nebylo vyhověno. Návrh tento podán však nebyl, nelze tudíž vyhověti návrhu na zahájení řízení za účelem schválení rozpočtu příspěvku ve smyslu cit. nařízení. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Ke správným stavu věci i zákonu vyhovujícím důvodům napadeného usnesení, na které se rekurentka odkazuje, dodává se jen ještě toto: Z doslovu § 15 nařízení ze dne 21. března 1918 čís. 105 ř. zák. vyplývá, že toto zákonné ustanovení předpokládá podání návrhu na vyhlášení úpadku, že však tomuto návrhu vyhověno nebylo, protože tu není více věřitelů nebo dostatečné jmění. Tento předpoklad musí býti prokázán usnesením příslušného úpadkového soudu a nestačí jak za to má rekurentka, že uvedeny byly v návrhu na zahájení řízení podle nařízení ze dne 21. března 1918 čís. 105 ř. zák. okolnosti, z nichž vyplývá, že vyhlášení úpadku jest nepřípustné. Tuto skutečnost posoudili přísluší úpadkovému soudu. Že se rozhodnutí úpadkového soudu, podle něhož úpadek na jmění družstva z důvodů shora uvedených nebyl vyhlášen, stalo, nebylo prokázáno a právem proto zamítl prvý soud návrh, by bylo provedeno řízení podle nařízení ze dne 21. března 1918 čís. 105 ř. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Souhlasná usnesení nižších soudů nejsou ve zřejmém rozporu ani se zákonem ani se spisy, ani stižena zmatečností, a není tudíž dovolací stížnost v § 16 cís. pat ze dne 9. srpna 1854 čís. 208 ř. zák. odůvodněna (srov. rozh. čís. 7396 sb. n. s.).

Citace:

Čís. 9816. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 554-555.