Čís. 9906.

Nárok na odškodné podle § 394 ex. ř. přísluší odpůrci navrhovatele prozatímního opatření nejen tehdy, když nárok, k jehož zajištění bylo ohrožené straně povoleno prozatímní opatření, byl jí právoplatně oduznán, nýbrž i, když se žádost o prozatímní opatření ukázala jinak neodůvodněnou (žadatel sám navrhl zrušení povoleného mu prozatímního opatření).
(Rozh. ze dne 10. května 1930, R I 247/30.)
Žadatel o prozatímní opatření navrhl jeho zrušení dříve, než byl vyřízen odpůrcův rekurs a odpor proti povolení prozatímního opatření. Napotomní odpůrcův návrh, by bylo stanoveno odškodné podle § 394 ex. ř., soud prvé stolice zamítl, rekursní soud návrhu vyhověl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nárok na odškodnění ve smyslu § 394 ex. ř. přísluší odpůrci navrhovatele prozatímního opatření nejen, když nárok, k jehož zajištění bylo ohrožené straně prozatímní opatření povoleno, byl jí právoplatně oduznán, nýbrž i, když se žádost o prozatímní opatření ukázala jinak neodůvodněnou. O to tu právě jde, ježto stěžovatelka sama navrhla zrušení povolených jí prozatímních opatření ve smyslu § 379 čís. 1 a 2 ex. ř., zjistivši, že je nelze proti odpůrci uskutečniti, poněvadž není zákonných předpokladů pro povolení těchto prozatímních opatření v návrhu tvrzených, že totiž movité věci, na něž si prozatímní opatření vymohla, patří odpůrci. Z toho plyne, že se návrh žalobkyně na prozatímní opatření ukázal neodůvodněný, a nesejde na tom, co bylo vnitřní pohnutkou ohrožené straně, že ještě před vyřízením odporu a rekursu proti povolení prozatímního opatření navrhla sama jeho zrušení.

Citace:

č. 9906. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 726-727.