Čís. 9834.

Zadržovací právo přísluší nejen pro náklady na věc, najmě pro náklady její opravy, nýbrž i pro náklady vzniklé nabytím věci.
Výkon zadržovacího práva byl odvrácen složeními peněz do soudní úschovy, stalo-li se tak k zaplacení pohledávky, pro niž bylo vykonáno zadržovací právo.
(Rozh. ze dne 15. dubna 1930, Rv I 948/29).
Žalobce domáhal se na žalovaném vydáni motocyklu. Procesní v soud prvé stolice uznal právem, že žalovaný jest povinen vydati žalobci motocykl a certifikát na motocykl proti tomu, že žalobce zaplatí žalovanému 5.000 Kč. Odvolací soud nevyhověl odvolání ani té ani oné strany. Nejvyšší soud k dovolání žalobce uznal právem, že žalovaný jest povinen vrátiti a vydatí žalobci motocykl a certifikát na motocykl.
Důvody:
Žalovaný byl a jest ochoten vrátiti žalobci motorové kolo i s certifikátem, ale jenom proti vrácení 5.000 Kč, zaplacených žalobci na smluvenou kupní cenu a 782 Kč, zaplacených na opravu kola, při Čemž svoluje, aby si žalobce náhradou za opotřebení kola odpočet 750 Kč, takže by mu vyplatil jen 5.032 Kč. Žalobce čelil takto uplatněnému zadržovacímu nároku tím, že již před podáním žaloby složil plných 5.782 Kč do soudního uschování, a to až do rozhodnutí sporů o vráceni motocyklu a o náhradu za bezdůvodné užívání, zadržování a případné poškození kola. Prvý soud uznal, že žalovaný nemá právo zadržovali kolo pro pohledávku 782 Kč za opravu kola, poukázav k tomu, že výkon zadržovacího práva pro tuto pohledávku byl podle § 471 druhý odstavec obč. zák. odvrácen složením peněz na soudě, ale učinil vydání kola závislým na vrácení kupní ceny 5.000 Kč. Odvolací soud potvrdil rozhodnutí procesního soudu z jeho důvodů. V uznání zadržovacího práva pro pohledávku 5.000 Kč a v neuznání téhož práva pro pohledávku 782 Kč jest zřejmý rozpor, neboť obě částky byly stejně a za stejných podmínek složeny žalobcem do soudního uschování, a jest-li složení jedné částky dostatečnou jistotu podle § 471 druhý odstavec obč. zák., překážející výkonu zadržovacího práva, musí jí býti i složení částky druhé. Rozpor zaviněn byl mylným názorem, že pro 5.000 Kč, zaplacených na kupní cenu, nemá žalovaný zadržovacího práva podle § 471 obč. zák., že toto právo jest obmezeno na škodu způsobenou zadržovanou věcí a náklad učiněný na Zadržovanou věc nebo na její zachování. Zákon přiznává v § 471 obč. zák. zadržovací právo pro nároky na náhradu nákladů učiněných pro zadržovanou věc (»fůr die Sache gemachten Aufvvandes«), a zahrnuje v tomto úmyslně voleném rčení, jakž plyne z materiálií k třetí dílčí novele, nejen náklady na věc, tedy zvláště náklady její opravy, nýbrž i náklady vzniklé nabytím věci. Jako příklad praví se ve zprávě komise panské sněmovny pro justiční věci, že, je-li neplatná smlouva o zápůjčku a o zástavu, má býti přípustné zadržovati si přijatou zástavou až do vrácení sumy vyplacené zápůjčkou. Stejně přísluší, žalovanému zadržovací právo k motorovému kolu po nárok na vrácení 5.000 Kč, které zaplatil jako kupní cenu. Zkoumati třeba jen, zda složením této sumy do soudní úschovy byl výkon zadržovacího práva odvrácen. K otázce té jest přisvědčiti. Žalobce složil do soudní úschovy 5.782 Kč k zaplacení nároku žalovaného na náhradu kupní ceny a útrat opravy, jak budou zjištěny ve sporu o jejich výši. Tím uznal právní důvod nároku žalovaného, popřel jen jeho výši. Na druhé straně uznává i žalovaný žalobcův nárok na náhradu škody způsobené žalobci opotřebením kola, že pak žalobci přísluší nárok na náhradu způsobené škody opožděným vrácením kola, nemůže býti sporné. Sporná jest i tu jen výše nároku a bude museti býti zjištěna sporem, jejž bude moci zahájiti ta i ona strana. Poněvadž žalobce složil 5.782 Kč na soudě za účelem zaplacení pohledávky žalovaného, jak bude tímto sporem zjištěna, a soudní uschování peněz hodí se k zajištění peněžité pohledávky (§ 1425 obč. zák.), jest nárok žalovaného dostatečně zajištěn ve smyslu druhého odstavce § 471 obč. zák., a pominulo zadržovací právo žalovaného. Vinkulace vkladního spořitelního listu, na nějž jsou složené peníze uloženy, toho obsahu, že vklad nesmí býti vyplacen bez svolení soudu, jest pouhým důsledkem vzetí vkladu do soudní úschovy a neubírá nic poskytnuté jistotě. Spíše mohla by se žalovaná strana dovolávati výroku okresního soudu, že vinkulace bude zrušena na návrhu vkladatele, žalobce, ač složením peněz do soudní úschovy za určitě označeným účelem a vyrozuměním žalovaného pozbyl žalobce práva nakládati s nimi podle své vůle, avšak ani tento pochybený výrok nezbavil složení peněz účinku vysloveného v § 471 druhý odstavec obč. zák., neboť nebyl učiněn po návrhu žalobce, naopak příčí se jeho návrhu, by peníze zůstaly na soudě uloženy až do rozhodnutí sporů o výši vzájemných nároků.

Citace:

Čís. 9834. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 589-591.