Čís. 9508.

Domáhá-li se rozloučený manžel výroku, že svatební smlouva zanikla, jde o určovací žalobu podle § 228 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 3. ledna 1930, Rv II 736/29.)
Manželství stran bylo právoplatně rozloučeno z viny obou manželů. Žalobě manžela proti manželce, by svatební smlouva byla prohlášena za zrušenou, procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Žalobce domáhá se žalobou výroku, že se manželská smlouva prohlašuje za zrušenou. Nejde o žalobu na plnění, nýbrž o žalobu určovací, neboť žalobci podle jeho vlastního prohlášení při ústním jednání před soudem prvé stolice jde v tomto sporu jen o zjištění předpokladu pro nárok na náhradu škody, jejž chce na základě pravoplatného rozsudku uplatniti zvláštní žalobou o náhradu škody. Proti žalobě o náhradu škody není formelní překážky, žalobce může náhradu škody, jsou-li splněny další předpoklady, zažalovati hned žalobou o plnění, k zjišťovací žalobě, jíž má býti jen zjednán předpoklad pro tuto žalobu o plnění, nedostává se právního zájmu (§ 228 c. ř. s.). § 1264 obč. zák. nelze na tento spor použíti, neboť manželství bylo rozloučeno, nikoli rozvedeno. Podle § 1266 obč. zák. zanikají svatební smlouvy; domáhá-li se manžel výroku, že smlouva zanikla, jde o žalobu podle § 228 c. ř. s., a musí tu býti náležitosti této žaloby.

Citace:

č. 9508. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 35-36.