Čís. 5083.

Zákon o trestu smrti.
V případech § 1 zák. čís. 91/1934 sb. z. a n. nelze použíti předpisu § 338 tr. ř.; odvolání obžalovaného je přípustné jen, uložil-li mu soud v rozpětí hranic tam zmíněných (15—30 let) trest na svobodě vyšší než 15 let.
(Rozh. ze dne 19. září 1934, Zm I 749/34.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu trestního v Praze jako soudu porotního ze dne 7. června 1934, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem vraždy prosté podle §§ 134, 135 čís. 4 tr. zák., a odmítl v zasedání neveřejném odvolání obžalované z výroku o výši trestu. Z důvodů:
Podle § 1 zákona čís. 91/1934 může soud na místě trestu smrti uvedeného v zákoně uložiti trest těžkého žaláře doživotního nebo dočasného od patnácti do třiceti let, jsou-li polehčující okolnosti tak závažné, že by trest smrti byl nepřiměřeně přísný. Zákon tedy při dočasném trestu na svobodě, který může býti uložen místo trestu smrti, přesně určil jeho nejnižší a nejvyšší hranici. V § 5 cit. zák. je stanoveno, že odvoláním lze odporovati rozsudku i z důvodu, že trest na svobodě uložený na místě trestu smrti není přiměřený. Při uložení dočasného trestu na svobodě je tedy odvolání obžalovaného přípustno jen tehdy, když soud v rozpětí obou zmíněných hranic uložil obžalovanému trest na svobodě vyšší než 15 let. V souzeném případě uložen byl obžalované těžký žalář 15 let, tedy nejnižší hranicí, pod niž soud vůbec nesměl sejíti ani v případě pro obžalovanou nepříznivějším, hledíc k závažnosti okolností polehčujících, ježto by jinak byl zatížil rozsudek zmatečností podle § 344 čís. 12 tr. ř.
V případech spadajících pod ustanovení § 1 zák. čís. 91/1934 nelze vůbec použíti předpisu § 338 tr. ř., ježto, jak nahoře uvedeno, vyměření trestu na svobodě na místě trestu smrti, který je v zákoně stanoven, jakož i vliv okolností polehčujících též na výši tohoto trestu na svobodě jsou zvláště upraveny tímto zákonem. Nejde tu o trest na svobodě, který by podle zákona měl býti vyměřen mezi deseti a dvaceti lety anebo na doživotí, jak předpokládá § 338 odst. 2 tr. ř., takže pro použití § 338 tr. ř. schází již první předpoklad, že jde totiž o trest na svobodě v zákoně stanovený v uvedeném rozpětí. Funkci, kterou jinak, pokud jde o tresty na svobodě zákonem stanovené, má ustanovení § 338 tr. ř., převzal § 1 zák. čís. 91/1934 pro obor trestu smrti pro případ, že polehčující okolnosti jsou tak závažné, že trest smrti by byl nepřiměřeně přísný. I z této úvahy jasně plyne, že nelze při použití § 1 cit. zák. přikročiti k dalšímu snižování trestu za použití § 338 tr. ř.
Bylo proto odvolání obžalované odmítnouti jako nepřípustné.

Citace:

Čís. 5083. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 347-348.