Čís. 5095.

Ke skutkové podstatě zločinu podle § 212 tr. zák. se předpokládá, že pachatel seznal, že jiná osoba páše zločin, dále, že si pachatel uvědomuje povinnost použitím vhodného zabraňovacího prostředku vykonání zločinu překaziti a, ač má snadnou možnost zakročiti k zabránění cizímu zločinu, u vědomí své povinnosti a možnosti záměrně opomene učiniti vhodné opatření k zabránění zločinu.
(Rozh. ze dne 3. října 1934, Zm II 76/34.) Nejvyšší soud uznal jako soud zrušovací po ústním líčení z podnětu zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu trestního v Brně ze dne 7. prosince 1933, pokud jím bylo podle § 6 odst. 1 věty druhé zák. čís. 48/31 Sb. z. a n. a § 265 tr. ř. upuštěno od uložení trestu obžalovanému Antonínu Š-ovi, jenž byl tímto rozsudkem uznán vinným proviněním nadržování zločinu podle § 3 zákona čís. 48/31 Sb. z. a n. a § 212 tr. zák., použiv práva podle § 290 tr. ř., takto právem:
Napadený rozsudek se z důvodu zmatečnosti podle § 281 čís. 9a) tr. ř. zrušuje ve výroku o vině a obžalovaný Antonín Š. zprošťuje se podle § 259 čís. 2 tr. ř. z obžaloby, že v létě 1930 na lukách v katastru obce L. ze zlomyslnosti opominul překaziti zločin násilného smilstva podle § 127 tr. zák., spáchaný Vojtěchem G-ou na Boženě B-ové a zločin zprznění podle § 128 tr. zák., spáchaný Vojtěchem G-ou na Boženě B., ač by je byl snadno mohl překaziti, aniž vydal v nebezpečí sebe, své příslušníky nebo ty, již jsou pod jeho zákonnou ochranou, čímž prý spáchal provinění nadržování zločinu podle § 3 zák. čís. 48/ 1931 Sb. z. a n. a § 212 tr. zák.
Zmateční stížnost a odvolání státního zastupitelství odkazují se na toto rozhodnutí.
Důvody:
Zrušovací soud, přezkoumávaje napadený rozsudek z podnětu zmateční stížnosti státního zastupitelství do výroku rozsudku, jímž bylo podle § 6 odst. 1 věty druhé zák. čís. 48/1931 Sb. z. a n. upuštěno od uložení trestu obžalovanému, který byl napadeným rozsudkem uznán viným proviněním nadržování zločinu podle § 3 zákona čís. 48/1931 Sb. z. a n. a § 212 tr. zák., shledal, že bylo trestního zákona nesprávně použito v neprospěch obžalovaného, pokud byl uznán vinným oním proviněním.
Ke skutkové podstatě zločinu podle § 212 tr. zák. se předpokládá, že pachatel seznal, že jiná osoba páše zločin, dále —, ježto opominutí překaziti zločin musí vyplývati ze zlomyslnosti —, že si pachatel uvědomuje povinnost použitím vhodného zabraňovacího prostředku vykonání zločinu překaziti, a ač má snadnou možnost zakročiti k zabránění cizímu zločinu, u vědomí své povinnosti a možnosti záměrně opomene učiniti vhodné opatření k zabránění zločinu.
Napadený rozsudek, posuzuje při úvaze o trestu čin obžalovaného, jemuž bylo v době činu teprve přes 16 let, správně vychází z názoru, že vědomí povinnosti positivně zakročiti k překažení cizího zločinu vyžaduje již určitou zralost duševní; uvádí dále, že nemohl ji předpokládati pro tehdejší jeho věk u obžalovaného, který ještě v době vynesení rozsudku činil dojem člověka duševně zaostalého. I když tedy soud uvádí, že obžalovaný poznal v počínání G-ově zločin, poněvadž sám udal, že nechtěl nic míti s dětmi, vyloučil sám onou úvahou vědomí povinnosti obžalovaného, že má G-ův zločin překaziti; toto vědomí je odlišná stránka duševního usuzování obžalovaného, než to, že sám nechtěl nic míti s dětmi, a nesvědčí tento jediný důvod, uvedený nalézacím soudem pro subjektivní vinu obžalovaného, tomu, že si obžalovaný uvědomil ve svém věku povinnost čin G-ův překaziti podle dané možnosti, i když v něm snad zločin seznal. Když nalézací soud uvedl, že obžalovaný nechtěl s trestným počínáním G-ovým míti nic společného a že mohl pouhé pasivní chování pokládati za dostatečné, vyloučil v pravdě a správně náležitosti zločinu podle § 212 tr. zák. po stránce subjektivní, neboť právě zjišťuje, že si obžalovaný pro nedostatek duševní zralosti neuvědomoval, že má povinnost i možnost vhodným zakročením překaziti zločin svého staršího kamaráda G-y.
Skutkový stav, bezvadně zjištěný prvým soudem, nenaplňuje tudíž skutkovou podstatu § 212 tr. zák., ježto nelze usouditi, že obžalovaný ze zlomyslnosti opomenul překaziti zločin G-ův; bylo proto trestního zákona nesprávně použito v neprospěch obžalovaného, uznal-li prvý soud obžalovaného viným proviněním podle § 3 zák. čís. 48/1931 Sb. z. a n. a § 212 tr. zák.
Byl proto napadený rozsudek ve smyslu § 290 tr. ř. zrušen jako zmatečný z důvodu zmatečnosti podle § 281 čís. 9a) tr. ř., a bylo, ježto zjištění napadeného rozsudku stačila k tomu, by zrušovací soud sám ihned rozhodl ve věci samé, rozhodnuto, jak se stalo.
Zmateční stížnost a odvolání státního zastupitelství odkazují se na toto rozhodnutí.

Citace:

Čís. 5095. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 368-370.