Čís. 4942.

I když obžalovaný znal program a cíle NSDAP., pokud se týkají územní celistvosti ČSR., nemusejí jeho styky s onou stranou býti přípravou úkladů o republiku ve smyslu § 2, nýbrž mohou spadati jen pod ustanovení § 17 čís. 1 zák. na och. rep., je-li zjištěno, že obsahem a účelem styků těch nebylo právě uskutečnění oněch cílů strany.
(Rozh. ze dne 7. března 1934, Zm I 1138/33.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 16. října 1933, pokud jím byl obžalovaný, byv obžalován pro zločin přípravy úkladů o republiku podle § 2 zák. na ochr. rep., uznán vinným toliko přečinem sdružování státu nepřátelského podle § 17 čís. 1 téhož zákona.
Z důvodů:
S hlediska čís. 10 § 281 tr. ř. vytýká stížnost, že zjištěné jednání obžalovaného bylo prvým soudem nesprávně posouzeno za přečin podle § 17 čís. 1 zák. na ochr. rep., ačkoliv prý toto jednání rozsudkem zjištěné zakládá skutkovou podstatu zločinu podle § 2 téhož zákona. Stížnost je však neodůvodněná.
Subjektivní stránku zločinu § 2 zák. dovozuje z rozsudkového zjištění, že obžalovaný jednal ve srozumění se sousedícími exponenty NSDAP. a že prokázané navázal přímé styky se členy úderných formací NSDAP. v hostinci W., které upozornil na příchod několika komunistů, a že se dal do služeb strany NSDAP. jako agent provokatér, že znal cíle strany NSDAP., i pokud směřují k úkladům o republiku Československou, naznačeným v § 1 cit. zák., a přes to pro stranu tu pracoval. Zjištění to však nemůže býti dostatečným podkladem pro závěr, že skutek, pro který je obžalovaný souzen, se stal k úkladům o republiku, zejména když je obecně známo, že strana NSDAP. sleduje různé cíle. Jedině z programu strany, aniž se vzalo v úvahu to, co bylo zjištěno o činnosti obžalovaného, nelze usuzovati na to, že styk obžalovaného s touto stranou se dál k úkladům o republiku. Právě to nalézací soud vyloučil. Neboť srozumění obžalovaného se sousedícími exponenty strany NSDAP., navázané styky se členy úderných oddílů NSDAP. a konání služeb agenta provokatéra u této strany, neneslo se podle zjištění soudu k úkladům o republiku, nýbrž znamenalo podporu zmíněné strany a jejich útvarů v jejich činnosti proti komunistům; toto zjištění zmateční stížnost nenapadá. Přípravou úkladů o republiku nestalo se pak ještě toto jednání obžalovaného tím, že obžalovanému bylo známo, že NSDAP. v Německu a její formace sledují (jak zní správně dotyčná zjištění rozsudku) v zásadě cíl přičlenění všech Němci obývaných v cizích území k nynějšímu Německu, tudíž i poněmčilých území Československé republiky. Neboť znalost programu a cílů NSDAP., i pokud se dotýkají územní celistvosti ČSR., nenahrazuje, uvedenou subjektivní náležitost skutkové podstaty § 2 zák., když je zjištěno, že obsahem a účelem styků obžalovaného s NSDAP. nebylo uskutečňování právě těchto cílů strany. Nalézací soud vyloučiv, že se styk obžalovaného s NSDAP. dál k úkladům o republiku, není v rozporu se svým předchozím zjištěním, že obžalovanému šlo o akci proti komunistům. Nedůvodná zmateční stížnost byla proto zamítnuta.

Citace:

č. 4942. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 112-113.