Čís. 4896.

Byl-li kdo přistižen při zakázaném rozšiřování tiskopisů, lze prohlásiti za propadlé ve smyslu § 23 posl. věta tisk. zák. nejen tiskopisy v jeho rukou zachycené, nýbrž i tiskopisy téhož druhu, jež byly zřejmě určeny k zakázanému rozšiřování a byly v držení pachatelově kdekoli nalezeny z příčiny zakročení pro zakázané rozšiřování.
(Rozh. ze dne 9. ledna 1934, Zm I 538/33.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčeni zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 26. dubna 1933, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem podle § 8 tr. zák. a § 24 zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 6 ř. zák. z roku 1863, jakož i přestupkem podle § 23 téhož zákona, označenou jako odvolání, pokud čelila proti výroku, jímž byly zabavené pornografické tiskopisy prohlášeny podle § 23 zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 6 ř. zák. z roku 1863 za propadlé.
Z důvodů:
Proti výroku o propadnutí zabavených tiskopisů podle § 23 tisk. zák. čís. 6/1863 uplatňuje zmateční stížnost jasným odkazem důvod zmatečnosti čís. 5 § 281 tr. ř. výtkou, že v rozsudku nejsou blíže označeny věci, jež se prohlašují za propadlé, že tedy rozsudek je v tomto ohledu nejasný, a podle § 281 čís. 11 tr. ř. námitkou, že podmínkou propadnutí podle § 23 zák. o tisku čís. 6/1863 je, by tiskopisy byly postiženy při rozšiřování, že tedy v souzeném případě soud vykročil ze své moci trestní, ježto tiskopisy byly zabaveny v bytě a v kanceláři obžalovaných. Stížnost není důvodná. Z rozsudku, z rozsudečné věty v souvislosti s důvody, plyne jasně, že podle § 23 zák. o tisku byly prohlášeny za propadlé zabavené tiskopisy pornografické. Tento výrok není v odporu s ustanovením § 23 posl. věta zák. o tisku čís. 6/1863. Z obratu »postižené při zakázaném rozšiřování« nelze vyčísti, že by tiskopisy musely býti právě zachyceny v rukou pachatele, když je zakázaným způsobem rozšiřoval, stačí spíše, když z příčiny zakročení proti pachateli pro zakázané rozšiřování tiskopisů nalezeny byly v jeho držení kdekoliv tiskopisy stejného druhu jako rozšiřované, jež byly zřejmě rovněž určeny k zakázanému rozšiřování. Zjistil-li tedy nalézací soud, že obžalovaní s takovými tiskopisy chodili i po domech a takto je nabízeli a předpokládá-li soud, jak se to zřetelně podává ze zjištění, že obžalovaní provozovali ve velkých rozměrech obchod pornografickými tiskopisy, že i zabavené pornografické tiskopisy byly určeny k rozšiřování, a to také prodáváním jich dům od domu, nelze důvodně tvrditi, že by výrok o propadnutí zabavených tiskopisů pornografických neměl opory v ustanovení § 23 zák. o tisku čís. 6/1863.

Citace:

č. 4896. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 26-27.