Čís. 4998.

Vědomí pachatelovo o významu a dosahu projevu (letáku), vyžadované subjektivní skutkovou podstatou podle § 15 čís. 2, 3 zák. na ochr. rep., není u rozšiřovatele, jenž není sám původcem trestného projevu, nutně již o sobě dáno zjištěním, že projev četl; i hanobící úmysl obžalovaného, směřující proti republice (§ 14 čís. 5 cit. zák.) nutno u něho po případě dovoditi z jiných okolností než z přečtení letáku.
Nalézacímu soudu jest vyložiti smysl a obsah letáků a dovoditi, jaký trestný čin takto zjištěný obsah zakládá; pouhý odkaz na konfiskační nález v tomto směru nestačí.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1934, Zm I 334/34.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 22. února 1934, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem a přečinem výzvy k trestným činům podle § 15 čís. 3 a 2 zák. na ochr. rep. a přečinem rušení obecného míru podle § 14 čís. 5 zák. na ochr. rep., zrušil rozsudek nalézacího soudu v celém rozsahu a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Nalézací soud zjistil pro posouzení subjektivní viny obžalovaného, že obžalovaný vypravoval, že je tiskopis psán ostře a dovodil z toho a z té okolnosti, že jej rozdával, že jej též četl. Zjistiv pak v obsahu rozšiřovaného tiskopisu objektivní skutkovou podstatu trestných činů podle §§ 15 čís. 3 a 2 a 14 čís. 5 zák. na ochr. rep. uvedl nalézací soud k posouzení zavinění obžalovaného ve směru všech těchto trestných činů jen, že vše je přehnaně psáno a to tak, že při čtení psaní toho může vzniknouti nepřátelské smýšlení proti státu — a jedná se tedy o surové a štvavé hanobení, jež může ohroziti obecný mír v republice a vážnost republiky.
Tím není odůvodněna subjektivní stránka viny obžalovaného ani pro přečin podle § 14 čís. 5 zák. na ochr. rep., k jehož náležitostem se důvody tyto přimykají, ani pro zločin a přečin výzvy k trestným činům podle § 15 čís. 3 a 2 zák. na ochr. rep., což zmateční stížnost obžalovaného v podstatě právem vytýká důvody zmatečnosti podle § 281 čís. 5, 9 a) tr. ř. Po stránce subjektivní vyžaduje se u trestných činů podle § 15 čís. 2 a 3 zák. na ochr. rep. vědomí pachatelovo o významu a dosahu projevu, to však není u rozšiřovatele, jenž není sám původcem trestného projevu, nutně již o sobě dáno zjištěním, že projev četl a nemůže nejvyšší soud jen na tomto skutkovém základě vědomí obžalovaného a tím i podněcovací úmysl posouditi; to u přečinu podle § 15 čís. 2 zák. na ochr. rep. tím méně, že tu rozsudek sám již po objektivní stránce uvádí, že se popuzuje letákem ke zločinu individuelně dosud neurčenému. I hanobící úmysl obžalovaného, směřující proti republice, nutno u něho po případě dovoditi z jiných okolností než z přečtení letáku, zvláště když se poukazuje k tomu, že je v letáku napadána vláda a nikoliv republika sama; k tomu jest srovnati rozh. čís. 4668 Sb. r. n. s.
Při tom se podotýká, že na nalézacím soudu bude, by vyložil smysl a obsah letáků a dovodil, jaký trestný čin takto zjištěný obsah letáků zakládá, neboť pouhý odkaz na konfiskační nález v tomto směru nestačí.

Citace:

č. 4998. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 217-218.