Čís. 4966.

Vyměřil-li nalézací soud trest v mezích zákonné sazby, jež nemá nejnižší hranice (§ 19 shrom. zák.), je odvolání veřejného obžalobce z nízké výměry trestu nepřípustné (§ 283 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 7. dubna 1934, Zm I 239/34.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací odmítl v neveřejném zasedání odvolání veřejného obžalobce z nízké výměry trestu z rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 1. února 1934, jímž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem § 3 shromažďovacího zákona čís. 135/67 ř. zák.
Důvody:
Odvolání státního zastupitelství z nízké výměry trestu bylo podle § 283 tr. ř. odmítnouti jako nepřípustné, ježto nalézací soud vyměřil trest v mezích zákonné sazby § 19 shromažďovacího zákona, ustanovujícího trest vězení až do šesti neděl nebo pokutu až do 2000 Kč bez určení nejnižší hranice této trestní sazby. Poněvadž zákon v § 283 tr. ř. stanovil pro oprávnění odvolání v neprospěch obžalovaného podmínku obmezující, jež jest obžalovanému ku prospěchu, nelze její účinnost v jeho neprospěch vyloučiti výkladem, jakoby tato podmínka odpadala, jestliže předpoklady obmezení, které je jí dáno, předem jsou vyloučeny pro nedostatek spodní hranice trestní sazby; pro takový obmezující výklad není v zákoně podkladu; trest se vyměřuje stejně jako v jiných případech na podkladě trestní sazby, kterou zákonodárce pokládal za přiměřenou tíži trestného činu sazbou touto ohroženého; ustanovením § 283 tr. ř. je však bezpochybně vyjádřeno, že výměru trestu soudem prvé stolice učiněnou v mezích, které zákon sám určuje, nelze v neprospěch obžalovaného napadnouti.

Citace:

č. 4966. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 171-171.