Čís. 5072.

Zákon na ochranu republiky rozšířil trestnost jednání namířených proti bezpečnosti republiky tím způsobem, že pokus o násilný podnik v zákoně specielně vytýčený (§ 1) stíhá jako skutek již dokonaný, přípravné jednání pak k pokusu takovému, jinak dle zásad trestního práva beztrestné, nabylo-li určitých forem (též spolčení), normuje jakožto samostatný zločin přípravy úkladů dle § 2 cit. zák.
Také svádění, byť i nedokonané, k této trestné přípravě úkladů spolčením se zejména zdejších příslušníků v SA. podléhá sankci § 9 tr. zák. a § 2 al. 1 zák. na ochr. rep., jde-li o svádění ke spolčení se, jež má býti nebo je přípravou ku provedení násilného pokusu o odtržení části území Čsl. republiky a přivtělení jeho k Německu, byť i v době ještě vzdálené a blíže neurčitelné.
(Rozh. ze dne 8. září 1934, Zm I 498/34.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. března 1934, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem pokusu svádění ke zločinu přípravy úkladů o republiku podle § 9 tr. zák. a § 2 al. 1 zák. na ochr. rep.
Z důvodů:
Zmatek hmotněprávní podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. provádí stížnost popíráním znaku »násilí«, nezbytného pro skutkovou podstatu zločinu příprav úkladů podle § 2 zák. na ochr. rep. Ve zjištění však, že činnost NSDAP. v sousední říši je — podle jejího programového cíle — namířena proti integritě Čsl. republiky, a to integritě územní, tedy proti reální podstatě státu, je znak násilí již nutně zahrnut, neboť by ku provedení toho bylo nezbytně třeba násilí, ať již násilí vojenského při mezinárodním konfliktu válečném s cizí mocí, ať násilí, jež by se projevilo formou vnitrostátního odboje, vzníceného vlivem a agitací pro spojení pohraničních krajů Němci obývaných s Německem podle programu strany NSDAP. Spolčení se po vojenském způsobu, jakým se jeví SA., jež podle svého úkolu slouží k dosažení programových úkolů činnosti NSDAP. a je takto namířena též proti právnímu statku celistvosti čsl. území, je spolčením se »k úkladům o republiku«, ku provedení pokusu o násilné odtržení části území a přičlenění jeho cizímu státu, zejména když jsou do SA. přijímáni a v nich slouží českoslovenští státní příslušníci, sledující právě účely irredentistické. Je samozřejmo, že takto organisovaný a vojensky vybudovaný mohutný útvar sousedního státu ohrožuje již svojí existencí bezpečnost našeho státu značnou měrou. Zákon na ochranu republiky rozšířil trestnost jednání namířených proti bezpečnosti republiky tím způsobem, že pokus o násilný podnik v zákoně specielně vytýčený (§ 1) stíhá jako skutek již dokonaný, přípravné jednání pak k pokusu takovému, jinak podle zásad trestního práva beztrestné, nabylo-li určitých forem (též spolčení), normuje jakožto samostatný zločin přípravy úkladů podle § 2 téhož zák. Také svádění, byť i nedokonané, k této trestné přípravě úkladů spolčením se zejména zdejších příslušníků v SA. podléhá sankci § 9 tr. zák. a § 2 al. 1 zák. na ochr. rep., jde-li o svádění ke spolčení se, jež má býti nebo je přípravou ku provedení násilného pokusu o odtržení části území Čsl. republiky a přivtělení jeho k Německu, byť i v době ještě vzdálené a blíže neurčitelné. Podle zákona není třeba, aby násilný podnik ohrožoval stát bezprostředně pro dobu již nejbližší.
Že však obžalovaný sledoval při svádění B-a ke vstupu do SA. právě tento účel, dovodil rozsudek správně z jeho členství ve straně DNSAP., jež podle svého programu usilovala především právě o sloučení zdejších Němců a území jimi obývaných v jednotné říši německé. Pro československé státní příslušníky německé národnosti a zejména právě členy DNSAP., vstupující za hranicemi do SA. byl notoricky rozhodný právě tento shodný bod programu obou stran, jež měly SA. prováděti; tuto obecně známou, činností SA. oddílů v pohraničním území potvrzenou skutečnost nemůže zvrátiti poukaz stížnosti na slavnostní prohlášení směrodatných faktorů říšskoněmeckých o jiném poslání SA. Napadá-li stížnost úsudek vojenských znalců o povaze SA. i úsudek mezinárodní odzbrojovací konference v Ženevě, v rozsudku zmíněný, je to jen nepřípustné brojení proti průvodům prvého soudu a proti jejich hodnocení. Poněvadž takto znak násilí je v zamýšleném výsledku činnosti obžalovaného dán a v rozsudku byl správně dovoděn jak ve směru objektivním, tak i subjektivním, bylo působení obžalovaného na B-a, by vstoupil do SA., podřaděno správným výkladem zákona pod předpis § 9 tr. zák. a § 2 al. 1 zák. na ochr. rep. Dožaduje-li se pak zmateční stížnost, aby trestný skutek byl právně posouzen leda podle § 17 zák. na ochr. rep., je bezdůvodná, jakmile bylo správně nalezeno na skutkovou podstatu přísnějšího trestného činu.

Citace:

Čís. 5072. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 330-332.