Čís. 4928.

Pojem »držby« ve smyslu § 171 tr. zák.
Držba nepomine a věc nestane se věcí ztracenou (§ 201 c) tr. zák.) pouhým byť nepovědomým ponecháním věci na určitém místě, k němuž se může dosavadní držitel vrátiti, jakmile si uvědomil, že tam věc zapomněl.
(Rozh. ze dne 21. února 1934, Zm I 794/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 10. srpna 1932, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže podle §§ 171, 173, 179 tr. zák.
Důvody:
Uplatňujíc důvod zmatečnosti čís. 10 § 281 tr. ř. namítá zmateční stížnost, že osvojení sobě kabelky Edity S-ové, v němž shledává napadený rozsudek zločin krádeže podle §§ 171, 173, 179 tr. zák., bylo podřaditi pod ustanovení o podvodu, přesněji pod ustanovení §§ 197, 201 c), 200, 203 tr. zák., protože faktický poměr S-ové ku kabelce, který je předpokládán pojmem držby jakožto známky skutkové podstaty krádeže, pominul tím, že S-ová zapomněla kabelku při koupi ovoce v obchodě, přesněji na obchodním stánku stěžovatele a stěžovatel, když se S-ová asi po 10 minutách u něho po kabelce sháněla, popřel, že tam kabelku nechala. Námitka neobstojí. Faktický poměr určité osoby k určité věci, jaký předpokládá pojem držby, nevyžaduje, by věc byla přímo v rukou nebo v dosahu rukou dotčené osoby; stačí, že věc je v dosahu faktické moci tak, že se dotčená osoba může kdykoli uchopiti věci za účelem libovolného nakládání s ní, a tomu tak je, pokud je věc, třebas ne v bezprostředním dosahu rukou dotčené osoby — na místě, které je dotčené osobě známo a přístupno. Držba dosavadního držitele pomíjí a věc stane se věcí ztracenou a vhodným předmětem nálezu teprve tím, že dosavadní držitel pozbyl naděje, že se jí kdykoliv může znova ujati, tudíž obzvláště tím, že neví, kde je věc, jež se z jeho vůle nebo bez jeho vědomí od něho oddělila. Držba nepomine a věc nestane se věcí ztracenou pouhým byť nepovědomým ponecháním věci na určitém místě, k němuž může se dosavadní držitel vrátiti, jakmile si uvědomil, že věc tam zapomněl. Ani v souzené trestní věci nepozbyla S-ová, jež po krátké době k obchodnímu Stánku stěžovatelovu se vrátila pro svou kabelku, držby věci té tím, že ji zapomněla, nýbrž, teprve tím, že si ji stěžovatel přisvojil a S-ové zapřel, porušiv takto odnětím cizí kabelky s obsahem držbu S-ové, a nezatajiv jen, jak předpokládá podvod, nález osvojené jím věci, jež již nebyla v držbě majitelky nebo jejího zástupce. Proto bylo stížnost, pokud napadá výrok o vině, jako neodůvodněnou zamítnouti.

Citace:

č. 4928. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 84-85.